Kajakář Vávra Hradilek: V Česku jsou lidi strašně uzavřený do sebe

Vavřinec Hradilek

Vodní slalomář Vávra Hradilek má radost ze současné situace. Problémy s páteří jsou pryč, a tak se plně soustředí na přípravu na další sezonu. „Chci se vrátit do mančaftu, ve kterém jsem dva roky nebyl. Přišel jsem o hlavní světové závody. Nebude to vůbec jednoduché, ale vypadá to pozitivně. Věnuju se sobě a těším se z toho,“ říká pro Radio Wave s nadšením stříbrný medailista z letních olympijských her, které se v roce 2012 konaly v Londýně.

Ačkoliv se hodně pohybuje v zahraničí, neustále přemýšlí nad situací v České republice. „Když přijedu po měsíci domů, snažím se zdravit. Přijde mi to normální. A ten druhý se na mě třeba ani nepodívá. Nezajímá nás ten, kdo jde proti nám na ulici. Vysoké ploty na vesnicích, aby nám nikdo neviděl na pozemek. Přijde mi to zvláštní. Na Zélandu ani ploty nemají. Naopak se při zařizování nového domu automaticky počítá s pokojem pro hosty. Tak to tam prostě funguje. Miluju Česko, ale ty vztahy nám tady podle mě úplně nejdou,“ říká smutně Vávra Hradilek.

Vavřinec Hradilek je sportovec reprezentující Českou republiku ve vodním slalomu v kategorii K1. V roce 2012 vyhrál na letních olympijských hrách v Londýně stříbrnou medaili. O rok později se radoval z titulu mistra světa před českým publikem – na domácím kanále v Troji. Od té doby přibyly další kariérní úspěchy, ale kvůli zranění i jiné aktivity. Hlavní role ve filmu, spolukomentování v televizi, podnikání a cestování.

Vávro, ty hodně cestuješ. Myslíš, že by sis ty své cesty mohl dovolit, pokud by ta stříbrná medaile na OH v Londýně nevyšla? Považuješ to za zlomový moment ve svém životě?

Já jsem měl to štěstí, že ve mně cestování bylo i před Londýnem a vlastně i před Pekingem (OH v roce 2008 – pozn. aut.). Díky partnerům jsem se dostal do určité pohody. Mohl jsem si dovolit například odjet na Zéland a do Austrálie na tři měsíce mimo rámec svazové přípravy. Tenkrát jsem se naučil pracovat marketingově a už jsem uměl a mohl využít ty prostředky ze sponzoringu. Tam já vidím ten zlomový moment. Olympiáda byla třešeň. Určitě mi to otevřelo další možnosti. Určitě vím, že ten moment přišel už v roce 2007, kdy jsem si uvědomil, že se díky sportu můžu dostat až na druhý konec světa.

Vavřinec Hradilek

Co tě aktuálně nejvíc zaměstnává?

Příprava na další sezonu je má aktuálně nejzásadnější úloha. Dělal jsem plán až na rok 2020 a opravdu ten hlavní plán je vrátit se do mančaftu. Věnuju se přípravě a do toho mám i nějakých pár jiných aktivit, ale dominance je kajak.

Co nám tady podle tebe v České republice chybí?

Nad tím přemýšlím pořád. Já nejsem člověk, který hodnotí Česko jen v dobách výročí. Já lásku k naší zemi vyjadřuju dlouhodobě. Díky tomu, že hodně cestuju, se sem vždy strašně rád vracím. Vždy to tady budu považovat za jednu z nejkrásnějších zemí světa a za domov, samozřejmě. I když mám spoustu zemí, ve kterých bych si dokázal představit žít. Hodnotit nás Čechy je pro mě zajímavá věc. Jsou věci, které mě zkrátka mrzí. Kvůli skvělým lidem, které mám kolem sebe, rodině, přátelům, bych nikdy nechtěl jít někam jinam. Ale prostě tady ve společnosti je zvláštní nálada. Co mám zkušenosti i třeba s provozováním svého baru na Náplavce, tak obecně přístup lidí mezi sebou ve veřejném prostoru je prostě u nás zvláštní. Třeba ve službách, např. obsluha podniků, obchodů, restaurací.

Jak se Vávra Hradilek dostal k vodnímu slalomu? Je pro něj v životě stále prioritou vyhrávat závody v kajaku? Jak se dostal k hlavní roli ve filmu Tenkrát v ráji a jak ho přijali profesionální herci? Co dělal v Japonsku a kam se chystá v těchto dnech? Podle jakých hodnot by uděloval státní vyznamenání? Chystá nějaký svůj dobročinný projekt, kterým by pomohl planetě? Poslechněte si v Rozhovoru Martina Minhy.