Kangding Ray: Techno zlato, co se třpytí

02366170.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02366170.jpeg

Německé vydavatelství Raster-Noton je již 15 let vyhledávanou experimentální platformou bytostně funkcionalistické elektroniky. Umělci, jako jsou Ryoji Ikeda, Frank Bretschneider nebo zakladatel labelu Alva Noto, patří mezi zářná jména ve světě minimalistické techno hudby s mechanickými údery očištěnými na kost a počítačovými zvuky zbavenými nánosů takřka veškerých tanečních emocí. Mezi nejplodnější architekty hlukových rastrů tvořící pod hlavičkou Raster-Noton patří také muzikant vystupující pod jménem Kangding Ray, kterému aktuálně vychází třetí deska OR.

Nazvat Davida Letteliera, který se ukrývá za pseudonymem Kangding Ray, hlukovým architektem není bez ohledu na metaforičnost vyjádření zase tak daleko od pravdy. Berlínský rezident a francouzský rodák se pyšní titulem ze studia architektury a svá živá vystoupení doplňuje geometrickými projekcemi, které vhodně sekundují lineárnímu proudu hudby, jež se mu line z laptopu.

Po začátcích v noise-rockových kapelách se Letellier vydal prozkoumávat hlukový terén minimalistické elektroniky, v dobrém duchu německých dubtechno pionýrů Monolake. Jeho počítačové kompozice byly vždy tak trochu na půli cesty mezi tanečním technem a galerijní avantgardou – a na třetí desce OR opět dokazuje, že v pomyslné soutěži stírání hranic mezi experimentem a klubem by si zasloužil zlato, minimálně z celého mančaftu sonických šílenců Raster-Noton.

02366172.jpeg

Název desky OR odkazuje k francouzskému výrazu pro chemický prvek zlato, jak napovídá i zářivý přebal alba. Zvukový monolit navrstvený z 11 skladeb je mistrovsky vybroušeným kovem, na kterém je znát autorova elektronická poučenost i instrumentální zručnost. Separované zvuky, ať už jde o dunivé údery, zvonivé perkuse, syntetická arpeggia či terénní nahrávky, jsou s inženýrskou přesností poslepovány dohromady a obaleny hutnou vrstvou temně znějících subbasů. Temná je i celá deska – optimistické taneční hymny zde rozhodně nenajdete. Abstraktní koláže asociují agónii současné přetechnizované civilizace, jejímž je Lettelier zapáleným kritikem.

Kromě noiseového šamana Bena Frosta, který na desku přispěl klavírním prstokladem, se v několika skladbách objeví i vokál zpěvačky Rose Merrilland a skandinávského barda Magne Mostue Nilsena. Kangding Ray byl snad vůbec prvním umělcem z katalogu Raster-Noton, v jehož hudbě se živé hlasy objevily. Možná i to je jedním z důvodů, proč Lettelierovy industriální kompozice přes chladnou exaktnost provedení zní místy tak živě a atmosféricky.

02366171.jpeg

Kangding Ray je tak trochu producentským králem Midasem – vše, na co poslední dobou sáhne, se promění v hudební zlato. Stejně jako jeho poslední deska, která je pro mě zatím zlatým hřebem roku.