Kanyeho nevyrovnaný celovečerák. Donda pohřbívá silné momenty neschopností škrtat

9. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kanye West

Desáté studiové album Kanyeho Westa Donda, pojmenované po jeho matce, která zemřela po banální plastické operaci v roce 2007, přichází v době, kdy nikdo netušil, jakou desku od Westa čekat. Po nedávném gospelovém období zůstávalo otázkou, jestli se bude ještě někdy věnovat nenáboženské tvorbě.

Další otazníky přinesl ohlášený rozvod s Kim Kardashian, která prohlásila, že Kanye je skvělý člověk, ale život s ním je velmi těžký a jeho okolí by mělo brát větší ohledy na jeho psychické zdraví. Zdá se však, že nejistota se nedotkla jen fanoušků, ale především samotného Westa.

Vydání desky provázela řada peripetií, odkladů a kotrmelců. Poté co bylo datum vydání několikrát odloženo, uspořádal West v průběhu léta tři poslechové večírky na stadionech v Atlantě a Chicagu. Ve všech případech hrála k poslechu jiná verze desky a samotný West procházel stadion a sledoval reakce fanoušků. Z publika tak udělal pokusného králíka, z jehož reakcí se nejspíš snažil odhadnout, jak desku finálně upravit. Dokončování alba probíhalo také v útrobách stadionu v Atlantě, kde se West na nějakou dobu zabydlel a kam za ním docházela celá řada spolupracovníků.

Až sem to zní jako typický a mediálně vděčný přístup megalomanského rappera. Ostatně na streamovací platformě Spotify se deska po uvedení stala druhým nejúspěšnějším albem historie. Zásadní problém je ovšem v tom, že obří poslechové seance i odklady vydání se rychle ukázaly jako zbytečné. Album totiž obsahuje 27 písní a celkovou délkou přesahuje 108 minut.

Deska tak rozsahem připomíná spíš celovečerní film, ale zároveň nenabízí jednotící příběh nebo záchytný bod, který by se obrovský soubor skladeb snažil uspořádat. Přitom na albu je řada silných momentů. Ty těží ze spojení rapu a gospelu, které Kanye West v posledních letech piloval. Stejně tak se ke slovu dostává pochybování o sobě samém, které není obaleno povrchní křesťanskou symbolikou, ale zdá se být pohledem do Westovy rozpolcené duše.

Už úvodní Jail, kde se West ptá, kdo půjde do vězení za své zločiny, zní jako otázka vycházející z křesťanského pokání. V průběhu desky se pak hlavní protagonista opakovaně obrací k bohu, což je moment, který vrcholí takřka devítiminutovou elegií Jesus is Lord. Jinde zase najdete masivní basy a kovové cinkání, které nechají vzpomenout na povedenou desku Yeezus. Silných míst je tu mnohem víc, ale potíž je v tom, že posluchač je musí v záplavě skladeb hledat.

To ještě umocňuje dlouhý zástup hostů – od velkých jmen v čele s JAY Z, The Weekndem nebo Young Thugem po mladé pušky, jako je Fivio Foreign nebo zpěvák Vory. Stinnou stránkou tohoto přístupu je, že rapoví hosté Westa často zastiňují. Překvapivé je, že mezi nimi najdete jedinou ženu, ale zato tu figuruje DaBaby, který se odmítl omluvit za homofobní poznámky v průběhu svého koncertu, a Marilyn Manson, který je zase obviněn ze sexuálního napadení.

Čtěte také

Nutno dodat, že oba se zúčastnili také posledního poslechového večírku v jeho rodném Chicagu a společně s ním stáli na zápraží imitace Kanyeho rodného domu, kterou nechal West pro účely show postavit.

Kromě množství vokálních hostů se na desce podílel i zástup producentů. Zdá se tak, že se West z role rappera a producenta snaží posunout do pozice výkonného producenta a na práci dohlížet z odstupu. Stejně jako to udělal Rick Rubin, který masivním odřezáváním dokázal z Yeezuse udělat nejlepší Westovu desku poslední dekády.

Místo toho ovšem West neudělal pokusné králíky jen z účastníků poslechových večírků, ale z celého světa. Přitom stačilo desku zeštíhlit a uspořádat a vše mohlo být jinak. Takhle jde o album, na kterém o sobě West začal konečně pochybovat, ale divoké umělecké ambice zkrotit nedokázal.

Jak moc chybí na novince producent Rick Rubin? Zastiňují Kanyeho na albu četní hosté nebo s nimi drží krok? Poslechněte si recenzi na desku Donda.

autor: Jakub Šíma
Spustit audio

Související