Karaimské náboženství spojuje prvky křesťanství, islámu i judaismu

Karaimská víra by mohla představovat zajímavý impulz pro mezináboženský dialog. Karaimy v Polsku ovšem nepojí jenom společná víra, ale také etnický původ. Jedná se o velmi aktivní menšinu, která zkoumá své kořeny a popisuje vlastní dějiny i současnou situaci v komunitě. Karaimové vydávají odborné publikace, ale také třeba CD nosiče s tradiční hudbou nebo s pohádkami.

Karaimský hřbitov

Ve varšavské ulici Redutowa se nachází jediný karaimský hřbitov na polském území. Karaimové ho založili v roce 1890, vysvětluje Adam Dubinský: „Na konci 19. století žilo ve Varšavě asi 20 nebo 30 karaimů. Bydleli tu, pracovali tu a také tady umírali. Podle náboženských pravidel, která platí u všech kultur na východě, má být zemřelý pochován nejlépe v den skonu, proto si varšavští karaimové založili hřbitov. Dnes je tu kolem 80 hrobů.“

Nejstarší zachovalý náhrobek patří obchodníku s tabákem, který pocházel z Kaffy. „On sám přispěl na založení hřbitova,“ doplňuje Adam Dubinský s tím, že z náhrobku víme, že zesnulému bylo 55 let a náhrobek nechala zhotovit jeho žena.

Obecné zvyklosti týkající se pohřbívání jsou jednak náboženské, jednak hygienické. „Hřbitov a mrtví byli považováni za nečisté,“ říká Adam Dubinský, „na hřbitově se dodnes vyhýbáme tělesnému kontaktu. Například se nezdravíme podáním ruky, ale pouze kývnutím hlavy. Ze hřbitova se také nic neodnáší. Kdysi to platilo třeba také pro ořezané větve nebo posečenou trávu, ale dnes už se tato pravidla tak striktně nedodržují.“

Vzdělaní obchodníci

Každý karaim má povinnost studovat svaté texty. Vyplývá to z přikázání karaimského náboženství, které počítá s tím, že mají věřící texty interpretovat sami, a ne se odvolávat k výkladům autorit. „Z toho pramení přesvědčení, že karaimové byli vždycky vzdělaní a uměli číst i psát. To v dávných dobách nebylo zrovna obvyklé,“ podotýká Adam Dubinský.

Písemné prameny uvádějí, že na konci 19. století mělo z přibližně 10 tisíc členů karaimské komunity v carském Rusku (jehož bylo dnešní Polsko součástí) asi 15 % lidí vyšší vzdělání. Obvykle šlo o obchodní nebo právnické zaměření.

S tím souvisí také to, že karaimové nevytvořili tradiční folklór. Mariola Abkovičová to vysvětluje tím, že je nejedná o zemědělskou venkovskou populaci: „Byli to vzdělanci a žili především ve městech. Rozvíjeli zvyky vycházející z náboženských tradic.“

Ke karaimskému náboženství se nedá konvertovat, nicméně polští karaimové jsou vcelku otevřené společenství, popisuje Mariola Abkovičová: „Někteří lidé mají třeba prarodiče nebo pra-prarodiče karaimského původu. Když chtějí tuto rodinnou identitu a kulturu rozvíjet, navazují kontakty s karaimskou komunitou a podílejí se na jejích kulturních a společenských aktivitách. Její náboženství ale nevyznávají. Někdy se považují za karaimy, jindy ne, to je individuální.“