Karanténa Zuzany Fuksové I: Na chatě. Deník z mateřské (ne)dovolené v době pandemie

Na venkově budeme ostatně chránění před okolím a ono vůči nám víc, než kdybychom se šourali doma po parku.

Neděli jsem strávila bez dcerky, to znamená v introvertním ráji – nebyly povinnosti, jen tousty v posteli a bingewatching seriálů v pyžamu. Večer jsem ještě s předtuchou blížícího se přituhování dočasné nesvobody odnesla slivku na dezinfekci kamarádce (oficiálně vyráběná antiseptika dávno došla, tak si všichni vypomáhají recepty à la mimibazar, které by byly za normálu k posměchu). Nabalení hajzlpapírem, tortilla chipsy a roční zásobou fazolí jsme v pondělí po obědě vyjeli. Kontroly na silnici se nekonaly, takže se žádné prostřílení bratrů Mašínů na Západ nekonalo.

Jdeme se podívat na mandloňovou stezku – buržoazní přežitek mít v rodině chatu se teď fakt hodí|foto: Zuzana Fuksová,Český rozhlas

Na chatě vypadá izolace jako běžný den, obchod tu už dávno není a lidi se vybíjí jen na zahradách. Na druhý pohled je ale znát, že se něco změnilo – pošťačka je zabalená do šály jako členka jihoamerického gangu a i hotel Tenis má „machl“, jak se tady říká. Je nás na chatě, nebo spíš budce připomínající domek ve slumu, 5 – dva dospělí a 3 děti. Díky nepřítomnosti internetu (děláme si jen hotspot na nejdůležitější pracovní úkony) jsem se uklidnila – už nesjíždím aktualizaci koronavirového zpravodajství jak Alberto Tomba sjezdovku.

Ale zase musíme topit v kamnech a nejsou tu donáškové služby asijských jídel. Dlouho jsem ale neměla tak malou spotřebu peněz jako v období epidemie – kromě roušek není za co utrácet. Jdeme se podívat na mandloňovou stezku – buržoazní přežitek mít v rodině chatu se teď fakt hodí.