Karanténa Zuzany Fuksové IX: Návraty na chatu, k józe i živému pomlouvání lidí. Livin' La Vida Loca!
6. 5. 2020, Brno. Osobní rekord. Už několik dní jsem nečetla covidové zpravodajství, k čemuž mi dopomohlo to, že jsem musela na chatu na lesní brigádu. Tedy jako žena v patriarchální rodině starat se o polní kuchyň, zatímco táta a bratr tahali dřevo a zalévali stromy. Přiřazení k plotně na základě tušeného pohlaví mi přišlo výjimečně vhod. Poslouchala jsem rádio. Psycholog tam říkal, že lidé jednají pudově a bojí se méně teď, kdy je riziko nákazy objektivně větší. Je to tak.
Důsledkem pandemie a přivření v bytě je to, že už nechci každý den pracovat z domova. Domluvila jsem se s kamarády architekty, že budu za drobný poplatek chodit sedět a možná i něco dělat k nim do kanclu. Je to svátek, oholila jsem si nohy a udělala během dvou hodin v kanclu to, co v domácím vězení za dvojnásobný čas. Během pandemie jsem si zvykla na to, že mám alibi, proč často kupovat jídlo v bistrech – podporuju drobné podniky. Taky mě během lockdownu netížil pocit, že mi venku něco uniká, který mě normálně sužuje jako kopřivka.
Jdu poprvé na jógu, jsme tam čtyři i s instruktorem – bez roušek lze psa hlavou dolů dělat až následující pondělí, to asi lidi vede k vyčkávání. Jdu na zahradní party a z přítomnosti více než tří lidí se mi úplně motá hlava – já se snad budu chodit kochat v Praze do jinak neoblíbeného metra.
Na čínském e-shopu mají klobouček proti slunci propojený s ochranným štítem. Jestlipak ho vyvinuli ve Wu-chanu spolu s virem? Zítra mám po dlouhé době živou pracovní schůzku a taky živé pomlouvání lidí s kamarádkou. Livin' la vida loca, jak by řekl Ricky Martin – tolik vzrušení jsem nezažila měsíce!
Co všechno možná vyvinuli v čínském Wu-chanu? A proč už Zuzana nepracuje z domova? Poslechněte si další zápis z jejího deníku, tentokrát o návratech z karantény.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
