Karlovarské masařky opět v akci aneb Na co jít ve Varech

Ještě předtím než zahájíme střelbu na dvoukřídlé terče, přinášíme vám výběr toho nejzajímavějšího, co nám zatím uvízlo v mířidlech. Za něco z toho ručíme vlastním okem, neboť jsme o tom referovali už z letošních Cannes, něco z toho jsou rány na poloslepo, ale se silnou příměsí čelistní intuice. O přesnosti naší mušky se budete moci od pondělka do pátku přesvědčit v sérii blogů, phonerů a tweetů přímo z Karlových Varů. Snad nám k tomu zasvítí slunce, protože jak říkal pro změnu Jára (da) Cimrman: „Deštivý rok, do hrobu skok!“ Takže hurá po hlavě do filmové tůně.

13 tipů na nejtlustší masařky festivalu:

Mimózy (r. Oliver Laxe)
Vítěz canneského Týdne kritiky má být zároveň religiózním westernem, hypnotickou road movie i filmem-modlitbou o skupince poutníků převážejících tělo zesnulého šejka do jeho rodného kraje. Asi nejvyšší očekávání.

Neonový býk (r. Gabriel Mascaro)
Senzace festivalů v Benátkách a Torontu slibuje netradiční, genderově podvratný pohled na maskulinní svět brazilského rodea. Těšíme se na strhující exotický vizuál, subtilní politický podtext a netriviální erotické jiskření.

Křeč (r. Anna Rose Holmer)
Americký snímek Křeč zachycuje jedenáctiletou dívku Toni pokoušející se dostat do dívčí taneční skupiny, jejíž členky začínají propadat podivným záchvatům a mdlobám. Metafora o touze po sociálním zařazení a citové dynamice v období dospívání bývá řazena mezi nejslibnější debuty poslední doby.

Zkouška dospělosti (r. Cristian Mungiu)
Cristian Mungiu patří mezi největší hvězdy tzv. rumunské nové vlny a jeho novinka si právem odnesla z letošních Cannes cenu za režii. Mistrovsky napsané, tematicky bohaté a vrstevnaté drama Zkouška dospělosti představuje bystrou a brutálně komplexní analýzu rodinných vztahů i současné společnosti kompromisu.

Aquarius (r. Kleber Mendonça Filho)
Brazílie podruhé: snímek bývalého filmového kritika pojednává o nemožnosti opustit minulost, o fatální moci nostalgie, o hrdosti, která vede k samotě, ale také o klíčové roli genia loci v našem životě. Magicko-realistický portrét jedné výjimečné ženy je ozdobou sekce Horizonty.

Požár na moři (r. Gianfranco Rosi)
Držitel Zlatého medvěda z letošního Berlinale, znamenitý inscenovaný dokument Požár na moři, je výtečně nasnímanou i rytmizovanou „středomořskou pietou“ – umělecky dotaženým statementem k aktuální uprchlické krizi. Stylizovaný, a přesto neúprosně bezprostřední výjev na pomezí drakoničnosti a všednosti.

Kaili Blues (r. Gan Bi)
Debut šestadvacetiletého čínského básníka Gana Biho, který se stal hlavním objevem festivalu v Locarnu. Uhrančivá lyrická momentka ze života lékaře s temnou minulostí je nenápadným tipem Čelistí na asijský film roku.

Malí muži (r. Ira Sachs)
Snímek Ta zvláštní láska amerického klasika New Queer Cinema Iry Sachse patřil před dvěma lety k vrcholům Varů. Jeho nový film o přátelství třináctiletých chlapců, jejichž rodiny se nečekaně rozkmotřily, by mohl aspirovat na podobné výšiny. Subtilní filmy o malých věcech, které mají velký význam = naše oblíbená kategorie.

Odpoledne (r. Tsai Ming-liang)
137 minut, jediný záběr. Aktuální snímek-instalace jednoho z největších žijících filmařů, tchajwanského mistra mizanscény Tsai Ming-lianga, je improvizovaným a v jádru neuchopitelným rozhovorem samotného režiséra s jeho dvorním hercem a nejbližším přítelem Lee Kang-shengem. Co probíhá v mysli nekompromisního umělce? Jaké to je, sdílet s ním společný prostor? Vydržíme až do konce?

LoveTrue (r. Alma Har’el)
Vizuálně ambiciózní dokumentární esej o podstatě lásky s hudbou Flying Lotuse. A to bude…

Spojené státy lásky (r. Tomasz Wasilewski)
Je polský držitel ceny za scénář z Berlinale možným následovníkem skvělého loňského Těla Małgorzaty Szumowské? Polák Wasilewski ve Varech soutěžil se svým filmem Plovoucí věžáky, teď se vrací s vizuálně střídmou a působivě podchlazenou meditací o ženské sexualitě, která je zasazená na začátek 90. let. Kamera? Mungiův spolupracovník Oleg Mutu! Každý občas potřebujeme svého Rumuna.

Rodinné štěstí (r. Szabolcs Hajdu)
Autor jednoho z nejlepších sportovních snímků, gymnastického výmyku na hrazdě Bílé dlaně, se vrací se svým dosud nejkomornějším filmem, rodinným dramatem, které se odehrává v jednom bytě a režisér ho obsadil svými příbuznými. V evropské artové kinematografii byty frčí – napodobí Hajdu mistrovské opusy Cristiana Mungia a Cristi Puiua? Uvidíme v hlavní soutěžní sekci!

Zoologie (r. Ivan Tverdovskij)
Spekulovalo se o jeho účasti v Cannes, protože svým předloňským debutem Nápravná třída se zařadil mezi možné shooting stars festivalového okruhu. Nakonec jeho film Zoologie, v němž hlavní hrdince nečekaně naroste ocas, ozdobí hlavní varskou soutěž! Jak se žije s nevšedním doplňkem ve společnosti, které schází tolerance? Asi to na velké spokojené vrtění nebude.