Karol Sidon miluje sci-fi. „Můžu si vymýšlet,“ říká autor tetralogie, ve které Židé cestují časem
Poslední čtyři roky hýbe s českou literaturou jeden autor: Chaim Cigan. Dlouhou dobu nikdo nevěděl, odkud se vzal, ale píše prý jako Pamuk nebo Eco. Nedávno vyšel poslední díl Ciganovy tetralogie Kde lišky dávají dobrou noc, která míchá popkulturu a sci-fi s kontemplacemi o historii Židů. Podle recenzentů jde pořád o skvělou četbu. Senzace neskončila, i když se dávno ví, že Chaim Cigan je Karol Sidon.
Psaní bývalého zemského rabína Sidona provázelo celý život. Vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU, psával po večerech, když prodával cigarety v trafice. Jen jednou psaní opustil. „Začalo mě zajímat židovské myšlení a zamiloval jsem se do Tóry. Vzalo mi to chuť psát beletrii. Měl jsem pocit, že na to nemám,“ vypráví pětasedmdesátiletý Sidon. „Nemám na to nadhledem nad věcmi, moudrostí, schopností se stručně vyjádřit.“ Sidonova tetralogie má přes dva tisíce stránek, ale teď, po letech, už si takový rozsah dovolil. Když začal psát román Kde lišky dávají dobrou noc, neřekl si – teď už mám nadhled. V hlavě nosil text, který ho bavil. Třeba zabaví i někoho dalšího, myslel si Sidon o románu, který recenzent Petr Bílek označil za nejdůležitější porevoluční prózu v Česku.
Jak se stalo, že Karol Sidon nakonec zahnal krizi z beletrie? „Musím vzít umění v ochranu. Když o tom přemýšlím, dokonce ani židovská filozofie nemůže úplně dosáhnout do lidského nitra. Proto myslím, že jsem měl právo svou knihu napsat. Umění, včetně beletrie, má přístup k nevědomým obsahům. Možná přeháním, ale přál bych si, aby ten přístup měla. Beletrií je možné načerpat něco hlubokého, k čemu se nedostanou média ani filozofie.“
Poslechněte si Liberaturu, ve které se Karol Sidon také vyznává z lásky k science fiction.
