Karpatský příběh, na který nebudou sami. Deváté album Heiden je zároveň jejich nejlepší
Jihomoravská kapela Heiden si prošla zajímavou cestu, která přinejmenším na zdejší metalové scéně nemá obdoby. Od žánrového blacku s warpaintem se přes melancholické písničky dostali ke krotkému poprocku s experimentálním ostřím, aby se na své deváté desce Andzjel vrátili k tvrdším a temnějším polohám.
Tato změna jim mimořádně svědčí. Kapela jako by našla pevnou půdu pod nohama, a přestože se pohybujeme po žánrovém půdorysu, dotáhli Heiden svou vlastní poetiku do dosud nejosobitějšího tvaru.
Andzjel je deska, která v souladu se svým názvem ohlíží i duchovní otázky, její srdce však tepe v lůně Bílých Karpat, ke kterým mají členové Heiden blízko. Na albu navíc kulisy zpopularizované Žítkovskými bohyněmi Kateřiny Tučkové nijak neexploatují, jejich přístup je citlivý, nebulvární – v kontextu metalové estetiky vlastně až překvapivě. Heiden ale vždycky byli citlivé duše.
„Během covidu jsme začali sochat tu představu o tvrdém zvuku, který se nevrací zpátky, ale absorbuje do sebe to, co jsme se naučili na těch jemnějších, z našeho pohledu experimentálnějších nahrávkách,“ říká k aktuální evoluci kapely Kverd s tím, že touhu po návratu k větší tvrdosti sdílela většina členů Heiden.
Album Andzjel právě vyšlo u labelu Magick Disk Musick.
Hlas Rudolfa Hrušínského vrací úder – který film samplují na novém albu Heiden? A znamená deváté album, že vám půjdou věci hůř, anebo snáz? Hosty Modelářů byli Kverd a Einsk – zakládající členové kapely Heiden.
