Katarina Kubošiová aka Katarzia: Nepohodlnou osobou se může stát každý z nás
Antigona není jen další popová deska. Výrazně vybočuje z nekonfliktních a konformních vod česko-slovenského středního proudu. Vedle toho, že je progresivní po hudební stránce, je silná a současná i v textech. Otevřeně pojmenovává a kritizuje genderové stereotypy a upozorňuje na rozjitřenou politickou a společenskou situaci na Slovensku po vraždě novináře Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové.
Album Antigona vznikalo jinak než předchozí dvě nahrávky Katarzie. Vychází z hudby pro divadelní představení Slovenského národního divadla. To mělo mladému publiku přiblížit antickou tragédii. Sofoklův příběh o etice, pravdě a smrti dostal v kontextu dění na Slovensku úplně nový rozměr a znepokojivou aktuálnost.
Hudba pro představení Slovenského národního divadla, to je velká věc. Jaký to byl pocit, dostat takovou nabídku?
Nikdy předtím jsem to nedělala, takže to byla velká výzva. Vloni v létě mi zavolal režisér Ondřej Spíšek, že budou dělat Antigonu a chtěli by do ní složit několik písniček, s texty, které by promlouvaly k mladému publiku. Měla jsem z toho hrůzu, ale rozhodně jsem nechtěla říct ne, byla jsem z té nabídky nadšená. Bylo mi jasné, že to bude hodně náročné, a proto jsem oslovila ke spolupráci Jonatána Pastirčáka. Jsem moc ráda, že do toho se mnou šel.
Katarina Kubošiová aka Katarzia je slovenská hudebnice a textařka. Vystudovala filmovou scenáristiku a dramaturgii na Filmové a televizní fakultě VŠMU v Bratislavě. Poprvé veřejně koncertovala v roce 2012 a o rok později vydala svou debutovou desku Generácia Y. V roce 2016 pokračovala albem Agnostika a letos jí vychází album Antigona. Jde o přepracované motivy, které původně vznikly k divadelní hře Slovenského národního divadla, doplněné o několik dalších skladeb. Katarina si písně textuje i skládá sama, na hudební produkci občas spolupracuje s dalšími hudebníky. Od začátku je známá svými otevřenými, chytrými a provokativními texty ve slovenštině, které komentují postavení ženy v dnešní společnosti. Na písních k Antigoně se k feministickým motivům přidává i podtón politické angažovanosti.
Jak sis k Antigoně hledala cestu, za jakých okolností hudba, texty a představení vznikaly?
Během prvního týdne zkoušek se stala vražda Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Hodně nás to všechny zasáhlo a ovlivnilo to vývoj představení i hudby k němu. Texty jsem už sice měla napsané, ale po tom, co se stalo, jsem je upravila. Původně byly hlavně feministické, dotýkaly se MeToo a diskriminace žen. V úvodu hry řekne Isména své sestře Antigoně: Jsme jen ženy, nemůžeme se postavit vládci Kreónovi. Od toho jsem se odrazila. Ale po tom, co se na Slovensku stalo, jsem si uvědomila, že nepohodlnou osobou se může stát kdokoliv, je jedno, jestli je to žena, nebo muž. Většinu textů a hudby jsem psala v divadelní šatně. Brala jsem to hodně vážně. Dokonce jsem v té šatně přespávala, donesla jsem si tam vybavení a rovnou jsem tam i nahrávala. Některé z těch původních nahrávek ze šatny Slovenského národního divadla jsou i na desce.
Jak silně je album Antigona provázané s hudbou k divadelnímu představení?
Jen pět písní je z divadla, jedna se do představení nevešla, jedna je starší a ostatní jsou nové a vznikly zvlášť.
Jsi jedna z mála známých hudebnic u nás, která se otevřeně hlásí k feminismu. S jakými reakcemi se setkáváš?
Pro řadu lidí u nás jsou feministky pořád ještě nějaké špinavé holky ve svetru. Jsem zvyklá, že mi pořád někdo píše, že jsem blbá, divná, neumím zpívat a tak podobně. Už je mi to v podstatě jedno, neřeším to. Nezajímá mě to a v podstatě to neposlouchám. U nás na Slovensku se proti stereotypům spojeným s ženským tělem a vystupováním veřejně vymezuje třeba Celeste Buckingham. Má spoustu fanoušků a je skvělé, že se nebojí ozvat.
Jak vznikala hudba k představení Antigona? Jak představení Slovenského národního divadla ovlivnila vražda Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové? Co Katarziu přivedlo od akustické hudby k elektronické produkci? A píše si sama svoji wikipedii?
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
