Káva se vaří ve dvě, poslední cigareta je v devět. Pravidla na psychiatrii mohou vést ke konfliktům
Když se mluví o hospitalizacích na psychiatrii, mnohdy není nouze o historky, které končí použitím omezovacích prostředků a (nebo) nedobrovolným umístěním na uzavřené oddělení. Řadě těchto situací by šlo pravděpodobně předejít. Možnostem a limitům aplikace takzvaných deeskalačních technik jsme se věnovali v dalším vydání podcastu Diagnóza F.
„Moje cesta od centrálního příjmu na uzavřené oddělení a k použití omezovacích prostředků, byla poměrně rychlá,“ vzpomíná peer konzultant organizace Dobré místo Jan Botlík, který se právě v takové situaci v minulosti ocitl. Nemá však tendenci házet všechnu vinu na personál nemocnice. „Byl jsem v dost špatném stavu už při příjezdu na příjem. Dlouho jsem nebral léky a měl jsem za sebou několik dní, kdy jsem vůbec nespal, byl jsem hodně rozrušený,“ popisuje situaci.
Psychiatrická oddělení patří mezi oddělení, kde ke třenicím mezi personálem a pacienty dochází nejčastěji. „Je zde mnoho zdrojů pro případné konflikty, ať už jsou to zdroje na straně pacientů, tedy nějaké projevy chování, zvláštní prožívání, impulzivita, horší ovládání vlastních emocí, nebo na straně nemocnice. Je tu větší kumulace pacientů, kteří se mohou navzájem rušit, vícelůžkové pokoje, nedostatek intimity. A pak jsou tam pravidla, která pacienty mohou rozčilovat. Jsou oddělení, kde se těm pacientům všechno omezuje. Nemůžete mít u sebe telefon, káva se vaří ve dvě, poslední cigaretu můžete mít v devět večer,“ uvádí kontext vzniku vzájemných střetů Tomáš Petr, vrchní sestra psychiatrického oddělení Ústřední vojenské nemocnice.
Jak vypadají deeskalační techniky a kdo a kdy je může použít? Je reálné předcházet konfliktům na oddělení, kde je jeden lékař a dvě sestry na třicet pacientů? A jak by měly psychiatrie aktualizovat pravidla, která platí na jednotlivých odděleních? Poslechněte si Diagnózu F o deeskalačních technikách nejen v psychiatrii.
Související
-
Dominika o svém deníku z psychiatrie: Když ho čtu, vtahuje mě to zpátky do těch stavů
Pavilon zapomenutého šílenství – tak by se měla jmenovat kniha, kterou napsala Dominika během svých četných hospitalizací na psychiatrii. Popisuje v ní svět, ve kterém...
-
Břetislav Košťál o stigmatu duševní nemoci a svém životě se...
Břetislav žil do svých pětadvaceti let podle svých slov celkem normální život. Jako první příznak toho, že něco není v pořádku, se objevila několikaměsíční deprese,...
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.