Každá je v zenu. Známý český strip lapá stále více čtenářů

Lenka (aka Lela) Geislerová, nejstarší z tria kreativních sester, je českou ilustrátorskou stálicí. Začínala coby grafička především filmovými plakáty a booklety pro kapely J.A.R a Monkey Business, před devíti lety přispěla do komiksového projektu Brutto povídkou Magda. Příběh o děs nahánějící pečovatelce-vražedkyni byl z trojice sešitů tuzemských autorů nejsilnější a otevřel jí dveře k dalším projektům. K sobotním ilustracím v příloze Lidových novin Orientace, ale hlavně pravidelnému stripu Zen žen v týdeníku Respekt. Ten kumuloval něco, co se vlastně stalo její značkou – současný svět městských žen.

S kopáči legraci

Iniciátorem komiksu v týdeníku Respekt byl editor Ondřej Nezbeda, s ním diskutovala Geislerová obrysy vznikajícího stripu. A téměř čtyři roky jej nejen kreslila, ale i zajišťovala scenáristicky. Podle svých slov se většinou inspirovala u rodinných příslušnic nebo kamarádek. Humor na tři okna vycházel ze života třicátnic potácejících se v kocovinách z milostných vztahů (nebo jejich absence), případně padajících únavou z mateřství, to vše ve všetečné reflexi jejich matek a kamarádek. Kniha, kopírující podlouhlý formát stripu, má tedy čtyři vždy chronologicky řazené části: Partneři, Děti, Matka a Kamarádky. I přes toto komplikovanější uspořádání si nelze nevšimnout, že autorčin kresebný styl prošel značným vývojem. Od syrovější, nervóznější kresby směrem k vyvážené eleganci a něžnosti posledních let.

Geislerová často staví vtip na stereotypech o ženském a mužském světě, ale i korektnosti, která se snaží stereotypy eliminovat. Zen žen nemá stálé hrdiny, a tak to jednou může být tak, a jindy jinak. Když udělá fór o pokřikování kopáčů na holky v sukních (které si až coby starší ženy, když už neotesané lichotky neslýchávají, uvědomí, že jim vlastně chybí) je třeba si uvědomit, že se nejedná o paušalizaci, ale o jednu konkrétní ženu a její zážitek. Příště může totiž vyjít strip o ženě, která lascivně pokřikovala na muže s vysportovaným pozadím, či o třicátnici, jež praštila kopáče lopatou.

Zen žen|foto: Nakladatelství Paseka

Křehkost mužů a tvrdost žen

Když se někdy v roce 2014 přidal ke Geislerové Martin Mach Ondřej, v civilním životě kulturní ekolog, který se momentálně věnuje hlavně své rodině, strip paradoxně zjemněl. V době, kdy byla podepsána pod komiksem jen Geislerová, přinášel někdy spíše extrémy dokládající rozdílnost ženského a mužského světa než fóry vycházející z každodennosti. Teď se zdá, že si z maskulinního světa střílí muž na otcovské „dovolené“, jehož nadhled už prošel křtem čtyřiadvacetihodinového rodičovství sedmi dní v týdnu. Strip se tematicky ustálil a zároveň rozšířil fanouškovskou základnu. Loni ale začalo být zřejmé, že autorské duo prozkoumává další netknutou půdu. Častěji se začaly objevovat vtipy z prostředí firmy, zatím spíše nevýrazné, ale snaha nevykrádat sebe sama se cení.

Tuzemské stripy pro dospělé jsou v drtivé většině určené zasvěceným. Ať už se jedná o Zlou ovci, Kustodku Květu, nebo Arnošty, všechny jsou šité na míru menším specializovaným médiím, v nichž vycházejí, a nezasahují širší publikum. Ostatně i historici komiksu potvrzují, že v českém kontextu byl strip vždy spíše otloukánkem. Zen žen má ale našlápnuto díky platformě celostátního týdeníku a hlavně partnersko-rodinnému tématu k mnohem většímu počtu čtenářů. Teď ještě trefit to správné rozšíření. Jistě, ženy a práce v korporátní firmě mohou být dalším tématem, ještě předtím bychom se ale přimlouvali za v Zen žen zatím opomíjené aktéry – otce dnešních třicátnic. Pestrost pohledů je totiž to, co udržuje Zen žen v harmonii, a tento stále chybí.

Lela Geislerová, Martin Mach Ondřej: Zen žen. 224 stran, Labyrint a Paseka (2017)