Každý den se dozvídáme, že náš stát vlastní mafiáni. Poprvé čelíme realitě, říká slovenská dokumentaristka

Barbora Berezňáková
Barbora Berezňáková

Dokumentární snímek slovenské filmařky Barbory Berezňákové vypráví o kauze vraždy podnikatele Roberta Remiáše z roku 1996, která má politické pozadí. Když jsme ji během živého vysílání z jihlavského festivalu dokumentárních filmů poprosili, zda by mohla složitý příběh z filmu Skutok sa stal stručně shrnout, odpověděla jednoduše: „Nemohla.“

Kdo byl Robert Remiáš a proč byl zavražděn?

Byl zavražděn proto, že byl nejlepší kamarád Oskara Fegyverese, který byl svědkem únosu syna slovenského prezidenta Michala Kováče, Michala Kováče mladšího. Ve věci známé kauzy tohoto únosu se potkali představitelé tehdejší vlády, tajná služba, podnikatelé a prezident. Tam už se to začíná komplikovat.

Je ten případ vyšetřený? Je uzavřené, že byl Remiáš zavražděn?

Ano, je to všechno vyšetřené, je tam geniální obžaloba, napsaná panem Michalem Serbinem, který je taky ve filmu. To je velký exot, ale geniální prokurátor. Je to celé vyšetřené, jen to není dotáhnuté do důsledků, protože k tomu nebyla vůle.

V anotaci filmu se píše, že sis přála natočit poetický, politický film. Bylo těžké natočit tohle téma objektivně?

Vždy mě hrozně dostávaly angažované filmy, ale tím, jak jsou tyhle kauzy zamotané, tak z toho vychází hlavně pocit. Pocit napětí, když sledujeme pátrání. Lidé jsou ale ve věci objektivity zvyklí na to, že přichází všechno na rovinu, po lopatě. Tak jsem to ale nechtěla a byla jsem sama zvědavá, jak to vyjde. Mám pocit, že to vychází ještě na druhou, že diváky šokují fakta, ten příběh, ale i samotná atmosféra toho filmu je velmi emocionální, snažila jsem se, aby ty postavy byly psychologicky exponované. Na konci ten film člověk cítí.

V roce 2017 přišla Tereza Nvotová se snímkem Mečiar, na letošním ročníku jihlavského festivalu můžeme vidět film o vraždě Martiny Kušnírové a novináře Jána Kuciaka. Když si otevřeme skoro jakékoliv slovenské médium, vypadá to, že u vás nastal moment nějaké katarze, že se odkrývají dlouho skryté nepříjemnosti a kauzy…

Myslím, že jsou to věci charakteristické pro naši společnost. Asi i pro českou, ale na Slovensku úplně. Plyne to z nezvládnutí transformace ze socialismu do kapitalismu, demokracie, z privatizací a těchto procesů v politice, ekonomice a společnosti. Každý den se dozvídáme v médiích, že je náš stát vlastněný mafiány. Poprvé mám pocit, že se s tím doopravdy konfrontujeme, možná i díky té nechutné vraždě.

Co pro Barboru Berezňákovou znamená objektivita? A jaký vztah má mít divák k hlavní postavě jejího filmu? Poslechněte si celý rozhovor z 23. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava!