Každý z nás je jen pár kliknutí od toho, aby žil cizí život, říká terapeut

Podle terapeuta Josefa Šedivého z Drogového informačního centra organizace Sananim, je hraní her běžnou součástí života většiny lidí. „Stačí se ráno na cestě do práce rozhlédnout v tramvaji, kolik lidí má v telefonu zapnutou nějakou, třeba i velmi jednoduchou, hru,“ upozorňuje na značnou rozšířenost jevu Šedivý. O závislosti pak můžeme mluvit v okamžiku, kdy na hraní doslova závisí něco v našem životě. „Může to být třeba dobrá nálada. Když se mi nepodaří postoupit do dalšího levelu ve hře nebo mě v nějaké střílečce dvakrát za sebou sejmou a já mám kvůli tomu zkažený celý večer, to jsou už ty první známky závislosti, které můžeme vnímat,“ vysvětluje terapeut.

Čtěte také

Internet v telefonu je snadným únikem od vnitřní nepohody. Problém ale nezmizí a bude spíš narůstat

Období, které právě teď prožíváme, považuje Šedivý za rizikovou dobu pro potenciální hráče. „Všichni jsme zavření doma a dost často jsme zavření doma s dětmi a je velmi složité na té omezené ploše bytu, byť s nějakými epizodami venku, vymýšlet pro potomky nějakou zábavu. Je mnohem jednodušší nechat je hrát hry. Když sedí u počítače, tak nemají vůbec žádnou potřebu, abych se jim já jako otec věnoval, a můžu si klidně dělat rozhovory do rádia,“ vypráví aktuální zkušenost Šedivý s tím, že chápe rodiče, kteří své děti nechávají v této době hrát hry. I přesto je však podle něj důležité se pokusit udržet určitou míru. Hranici, za kterou už se hraní stává problémem, popisuje terapeut jako okamžik, kdy děti kvůli hraní začnou lhát. „Důležitější než množství hodin, které hraním člověk stráví, je to, zda se mu daří udržet rovnováhu mezi ním a dalšími aktivitami v životě,“ říká Josef Šedivý.

Podle terapeuta je důležité, aby rodič hlídal a udržel určitou míru hraní her u svých dětí. Závislosti ovšem může propadnout každý bez ohledu na věk|foto: Pexels,CC0

Vedle her mohou být problémem i sociální sítě a virtuální realita. Ta může ohrožovat zejména dospívající a mladé dospělé, kteří mají nějaké představy o životě, a realita, do níž vstupují, je neuspokojuje. „Ve virtuální realitě jsem hezčí, úspěšnější, bohatší a moje práce je zajímavější. V Matrixu to jeden záporný hrdina shrnul, když řekl: ‚Já vím, že ten steak, kterej jím, není skutečnej, ale když on je tak dobrej,‘“ dodává Šedivý.