Když čůrání neporučíš. Praha nemusí mít záchody jako v Tokiu, stačí jich mít dost, říká architekt
„Bez veřejných toalet se ve městě žije špatně. Je to služba, která by měla být samozřejmá,” říká host třetího dílu podcastu Fasády architekt Vojtěch Luxemburk z Kanceláře veřejného prostoru Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy.
V ideálním scénáři by v centru měla být veřejná toaleta dostupná každých pět minut. To v současnosti rozhodně neplatí. „Poskytování veřejných toalet nemá nikdo jako svou primární činnost. Vždycky je to nějaká doplňková služba," vysvětluje architekt, proč se na tuhle část městské infrastruktury tak snadno zapomíná.
Na dnešním stavu toalet se podepsaly divoké devadesátky. V té době se v Praze veřejné toalety masivně rušily. Mnohé z nich byly přestavěny na kavárny, cukrárny nebo kadeřnictví. „Dalo by se říct, že etos privatizace a rozvoj podnikatelského ducha k tomu přispěl. Na všechno, co bylo společné a veřejné, se tehdy pohlíželo s despektem," říká Luxemburk.
Praha se teď začíná inspirovat zahraničím. Tam například město platí podnikům za zpřístupnění jejich záchodů veřejnosti. „Toalety asi nikdy nebudou ziskové a budou město stát peníze. Ale jsou podstatné pro to, aby v něm lidé mohli pohodlně žít," říká Luxemburk.
Budeme mít někdy krásné záchody jako v japonském Tokiu? A dočkáme se Prahy, kde si odskočíme cestou na zastávku? Poslechněte si třetí díl podcastu Fasády na Radiu Wave.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
