Když jdeme do lesa, vracíme se k sobě. Nejsme z měst, ale z přírody, říká husitský farář

24. prosinec 2021

Štědrý večer nastal. A zase je trošku zvláštní, pandemický. Ve velkém svátečním rozhovoru si s farářem Církve československé husitské a moderátorem pořadů Hergot! a Špína Petrem Wagnerem povídáme o temné stránce Vánoc, vyrůstání v církvi i o unikání před – nejen – covidovým stresem. Petr doporučuje procházku v lese. „To, jestli jdu dopoledne do lesa nebo ne, dost nasměruje ten den,“ říká.

„Pokud máte možnost v přírodě, kde nepotkáte moc lidí, nabírat čas navíc, tak to určitě dělejte. A to není náboženská rada,“ směje se husitský farář.

„Když do lesa jdu, tak mi hučí v hlavě hodně, ale časem to začne utichat, zvlášť když nikoho nepotkám. Pak se začnou objevovat momenty, že mám chuť se modlit. Každý se třeba nezvládá modlit, ale má chuť na někoho v dobrým myslet. Což mi přijde taky dost relevantní,“ říká Petr Wagner, podle kterého je to přece úplně logické, že tohle les umí. Lidé totiž nejsou z měst, ale z přírody.

„Města jsme si vytvořili, abychom se ubránili před přírodou, která tehdy byla evidentně mocnější a silnější než my. Ale my do těch měst nepatříme. Nemusím být ekolog nebo turista, abych pochopil, že se se mnou v lese něco zásadním způsobem mění,“ popisuje. „Když jde člověk do lesa sám, jde zpátky k sobě,“ věří.

Nebavili jsme se jen o lese, nebojte, vždyť jsou Vánoce. Jaké je vyrůstat v kleštích víry? Proč se nebát temné stránky Vánoc? A patří evangelium na sociální sítě? Poslechněte si celý rozhovor s Petrem Wagnerem, farářem Církve československé husitské a moderátorem pořadů Hergot! a Špína.

Spustit audio

Více o tématu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.