Když je člověk s Bohem, tak se to do jeho díla dostane, říká malíř Aleš Novák

1. únor 2026

Aleš Novák je malíř, sochař, architekt a věřící křesťan. V Hergot!u jsme s ním probrali, jak se v jeho životě snoubí jeho abstraktní umění, potřeba ticha a evangelikální církevní společenství.

Alešova umělecká dráha započala až v jeho 17 letech, kdy nastoupil do kurzu přípravy na architekturu v Jihlavě. Duchovno bylo v jeho životě přítomné vždy, ať už v dětství skrze tetu a strýce, přírodu nebo později díky členství v církvi Křesťanské společenství. A začalo se propisovat i do jeho přemýšlení nad výtvarnou tvorbou. „Já jsem nad tím uvažoval asi z toho hlediska, že nadšení samo o sobě je Boží a že když člověk je nějak s Bohem, tak se to tam dostává přirozeně.“

Aleš o sobě říká, že je velmi společenský člověk, nicméně, nedílnou součástí jeho života byly vždy i chvíle ticha. V útlém dětství vyrůstal na osamocené hájovně, kde byl v blízkém kontaktu s tichou přírodou, která se často objevuje i v jeho tvorbě. Aleš také vzpomíná, jak během vysokoškolských studií zpochybňoval pravdivost své křesťanské víry. Tehdy mu pomohl právě čas strávený modlitbou v tichu. „Často jsem si opakoval verš ‘Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj’.“

Čtěte také

Důležitým průvodcem pro Aleše v jeho tvorbě je intuice. „Věřím v to, že pravdivost v umění je intuitivní a reflektovat se snažím, až zpětně.“ Při tomto zpětném pohledu Aleš odhaluje, že společným jmenovatelem jeho děl je téma přesahu, ať už duchovního, či metafyzického, ale také právě motivy ztišení a naděje.

Jaké otázky kladou Alešovy obrazy? Jaké umění se ho dotýká a jak díky umění zavést řeč s ultraortodoxními Židy v Mea Šarim v Jeruzalémě? Poslouchejte Hergot!

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.