Když nemáte životní vizi, spadnete prý do pasti prokrastinace. Může vám pomoct půldenní workshop?

Možností, jak se zdokonalit a vzdělávat, je mnoho. Někdo preferuje knihy, někdo kouče a veřejné kurzy. Jak to vypadá na kurzu, který slibuje, že vám zlepší život, nasměruje vás na správnou cestu nebo zbaví prokrastinace? Jak poznat, jestli potřebujete jen nakopnout a doplnit si vzdělání, nebo by vám prospěla odborná psychologická pomoc?

„Spousta lidí ani nedokáže pojmenovat, co by je bavilo. Ne všichni přemýšlí nad smyslem života a své práce,“ říká lektorka Denisa z GrowJob institute, energická žena, která vystudovala pedagogickou fakultu a našla smysl práce v rozvoji druhých. Seminář vede rychle, strukturovaně a velmi upřímně. Vyzývá účastníky i k tomu, aby se nebáli přiznat, pokud jsou pro ně důležité hlavně peníze a dětem by nejradši věnovali jen jeden víkend za měsíc.

Když jsem se ve třiceti rozhodoval, co dál dělat

„Ke svému oboru jsem vlastně přišel náhodou. Je mi teď stále víc zatěžko dělat svou práci,“ pokračuje Rudolf, který pracuje jako manažer. K profesním problémům se přidaly i osobní, a tak se rozhodl, že potřebuje změnu. Přihlásil se na seminář, když na něj narazil na Facebooku. „Nejsem teď se sebou spokojený, potřebuju se najít. Momentálně mi nejvíc chybí sebedůvěra.“ Mluví sklesle, ale otevřeně a upřímně. V jeho hlase je slyšet radost, když mluví o svých odvážných plánech: „Jsou to šílené nápady, chtěl bych vzít motorku na Kanárské ostrovy a dělat něco na pláži. Třeba ji tam pronajímat, dělá to tam více lidí.“

Rudolf je bezděčným mluvčím skupiny třicátníků, kteří jsou na tom podobně. Vystudovali vysokou školu, našli si práci a často dobře placenou. Vlastně jim na první pohled nic nechybí. Ale jak rapuje Martin Tvrdý alias Bonus: „Všichni moji spolužáci mají slušnou práci, jenom ten smysl se jim tak nějak ztrácí.“

Po práci prokrastinaci

Deziluzi a hledání smyslu v zaměstnání nezná ale jen jeho generace. „Vždy jsem byla šťastná tam, kde jsem byla. Nepotřebovala jsem vizi nebo nějaké cíle. Nejhorší je, že jsem žila tak šťastně a naplno, až jsem z toho vyhořela,“ říká Ivana, která má jiný problém. Nedokáže určit, kde končí její práce a kde začíná ona. Zanedbávala sebe, svou rodinu i osobní vztahy. Klepe se jí hlas, ale bere jakou součást svého uzdravování i to, že o věci mluví veřejně. „Nejtěžší bylo o vyhoření mluvit s mým okolím. Ale když se vám něco takového stane, musíte si to přiznat! Byla jsem překvapená, kolik lidí to také zažilo, a přitom bych to do nich nikdy neřekla,“ varuje a nabádá ostatní, aby své pracovní problémy řešili a nenechali je zajít daleko.

ze semináře Osobní vize: Jak žít smysluplněji a více naplno?|foto: Petr Bouška

Na semináři nejsou jen lidé, které motivuje k novému cíli něco podobného, co se stalo Ivaně, nebo zanedbávání sebe sama. Někteří se jen přišli ujistit, že jsou na správné cestě. Jako Pavel, který na podobné akce chodí každý půlrok, aby si seřídil kompas a utvrdil se, že vede svou firmu i celý svůj život dobrým směrem. Další jsou zas posedlí rozvojem a touhou být lepší a vydělávat víc peněz. Jak se pozná rozvoj člověka a kolik peněz je dost, na semináři nezaznělo.

Zastavit se a mít čas sám na sebe

Jestli jsou podobné akce přínosné, nakonec záleží nejvíc na lektorce a účastnících. Všichni dostali spoustu rad, nástrojů, tipů, ale také frází a nezbytných motivačních citátů v líbivém designu. K dobru lze semináři připsat, že neslibuje udělat z klientů boháče nebo přinést doživotní pocit štěstí.

Dojem asi nejlépe shrnula Vendula, která přišla zjistit, jak motivovat své spolupracovníky. „Tyto semináře jsou jen výchozím bodem nebo milníkem na cestě rozvoje. Nevyřeší vaše problémy kouzelnou hůlkou. Musíte je zvládnout každodenní prací sami na sobě. Možná proto je mnoho lidí odmítá, protože si neodnesou výsledek okamžitě.“

Pusťte si také audio záznam z workshopu s ukázkami a výpověďmi účastníků.