Když víme, že to bude bolet, říkejme pravdu. Dítě by mělo vědět, proč v nemocnici je a co se bude dít
„Nemocné dítě si potřebuje hrát ze spousty důvodů. Třeba, aby se zorientovalo v nové situaci nebo v novém prostředí. Samotné ležení v posteli neumožňuje dostat ze sebe emoce, které k nemoci patří - naštvání, strach nebo i radost,“ říká herní specialistka Michaela Váňová.
„Jsme součástí zdravotnického týmu v nemocnici. Umíme pracovat s tím, když nemocné dítě prožívá strach, bolest, frustraci. Přímo v nemocnici dětem pomáhám zorientovat se v situaci a pochopit ji. Dítě pak líp spolupracuje a bezpečněji prochází léčbou, ať už je jakkoli dlouhá a složitá,“ vysvětluje Michaela svoji práci herní specialistky. „ Aby ten proces jen nepřežilo, ale aby něco vytěžilo do budoucna nebo aby nemělo trauma a celý život se nebálo očkování a lékařů obecně.“
„To, že dítě nechce prášek nebo se bojí dát vyšetřit, mnohdy z něčeho pramení. Je dobře se na to ptát. Co je na tom pro dítě to nejtěžší a co bychom mohli udělat, aby to bylo lepší?,“ říká Michaela, která pro nemocné děti a jejich rodiče napsala knihu O pevném stisku koaly. „Když víme, že to bude bolet, neříkejme, že to nebolí. Protože mimo jiné od bolesti fyzické nemůžeme odmazat tu psychickou. Některé děti měření tlaku prostě bolet může, tak nezlehčujme.“
„Blízkost rodiče má při nemoci nebo při vyšetřování velkou moc.“ Poslechněte si rozhovor s Michaelou Váňovou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
