Ke kyberšikaně dětí slouží často fotky z dovolené od bazénu, které na sítě dali pyšní rodiče
„Neexistuje nic jako bezpečné sdílení. Výsledkem sdílení je, že fotku má někdo jiný, než vy, a může si s ní dělat, co chce,“ vysvětluje Kamil Kopecký, vědec a vedoucí projektu E-Bezpečí. „Je normální, že informace o svých dětech sdílíme, je ale dobré omezit jejich identitu. 70 % českých rodičů sdílí na internetu údaje o svých dětech, 6 % rodičů sdílí citlivé údaje.“
„Velká část případů, které řešíme, jsou třináctileté děti, které zjistí, že jejich rodiče od malička krmí sociální sítě jejich fotkami. A najednou ty materiály objevily nejen ty samotné děti, ale i jejich spolužáci a vrstevníci,“ říká Kamil Kopecký. „Fotky, kde je dítě jako malé nahé u bazénu, slouží velmi často jako nástroj kyberšikany.“
„Velká část fotek miminek, které rodiny pořizují, spadá do kategorie dětské pornografie. A my bez souhlasu dítěte tvoříme jeho digitální stopu. Z pohledu rodiče je fotka často roztomilá, z pohledu dítěte je ten materiál trapný. Ubližuje to i po letech. Děti ve Francii a v Německu své rodiče žalují a chtějí, aby jejich digitální otisk smazali,“ popisuje Kopecký situaci, kdy rodiče problém digitální identity svých dětí bagatelizují nebo podceňují.
„Fotka, kde jde dvacet dětí na Radhošť, nebude mít na internetu moc shlédnutí. Ale obrázky, na kterých je nahota, se šíří rychle a snadno unikají. A Česko je mimochodem pornografická velmoc.“
Poslechněte si Houpačky o kyberšikaně.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
