Klára Vlasáková: Cimický byl obviněn ze zneužití. Spíš než o jeho budoucnost se starejme o poškozené

Případ Cimického odstartovala zpěvačka a herečka Jana Fabiánová, která na Facebooku zveřejnila, že ji psychiatr sexuálně napadl ve své ordinaci. Následovala další svědectví, která shrnul v neděli odvysílaný pořad České televize 168 hodin.

Čtěte také

Měl bílý plášť a autoritu. Reportérka ČT popisuje příběhy žen, které údajně zneužil psychiatr Cimický

Jedna z žen vypověděla, že ji Cimický nutil k pravidelnému sexu, když se v osmnácti letech léčila v pražských Bohnicích. Žena se následně dvakrát pokusila o sebevraždu. „Než takový život, tak nechci existovat,“ uvedla v reportáži. Její vzpomínky potvrdila sexuoložka Hana Fifková, které dotyčná příběh v 90. letech na terapii vyprávěla.

Cimický nakonec z Bohnic odešel. Že za tím stála právě svědectví o obtěžování, potvrzuje i jeho tehdejší nadřízený.

Sám Cimický v reakci na svědectví zdůrazňuje, že si není vědom žádného profesního ani osobního selhání a záležitost považuje za snahu žen o zviditelnění ve chvíli, kdy má získat od prezidenta vyznamenání. To, že s ním zveřejnění svědectví skutečně souvisí, několik žen potvrdilo.

Životní osudy obětí

V Česku pomalu začínáme ohledávat, jak zpracovat podobná svědectví namířená na vysoko postavené muže. Zásadní událostí byla květnová kauza kolem Dominika Feriho, kdy novináři Apolena Rychlíková a Jakub Zelenka přinesli ve dvou textech řadu výpovědí popisujících chování exposlance – od vynucení sexu navzdory nesouhlasu po nátlak, obtěžování a urážení.

Čtěte také

Za znásilnění v Česku osm devět let „natvrdo“? To bych chtěla vidět, říká advokátka Lucie Hrdá

Reakce zpochybňující podobná tvrzení kladou obvykle otázky, proč dotyčné neřešily celou záležitost dřív a co tím sledují. Zatímco odpověď na první otázku bývá poměrně známá –stud, snaha o vytěsnění, strach z nedůvěry okolí –, ve druhém případě se vždycky najdou pochybnosti, které by šlo zaštítit zvoláním: A proč se ozýváte zrovna teď?

U Feriho se objevovaly pochyby, že je před volbami, což ale máme v Česku prakticky pořád. U Cimického se argumentuje nepřejícností, když má dostat vyznamenání.

Jenže i pokud člověk na takovou otázku skutečně přistoupí, tak kdy má být onen vhodný čas zveřejnit svou zkušenost? Ten přece není prakticky nikdy, protože se vždycky objeví nařčení, že jde o snahu dotyčnému uškodit.

Klára Vlasáková, spisovatelka|foto:Bohumila Reková

Je jisté, že policejní vyšetřování případů Cimického (i Feriho) budou během na dlouhou trať. Je však na pováženou, jak v podobných situacích zaměřujeme pozornost na obviněné. Jak je to ovlivní v kariéře? O jaké možnosti je to připraví? Jak to zahýbá s jejich soukromým životem?

Co z podobných úvah vypadává, jsou ženy, které se odvážně rozhodly své zkušenosti sdílet. To jejich životní dráhy by nás měly zajímat, to o jejich budoucnost bychom se měli strachovat.

Ve srovnání s celoživotním traumatem je totiž problém, že Cimický možná nedostane vyznamenání, docela bezpředmětný.

Autorka je dramaturgyně a scenáristka