Klára Vlasáková: Sláva Ukrajině! Teď – ale i později, až opadne adrenalin

5. březen 2022

Řada zemí včetně Česka poskytuje podporu válčící Ukrajině a azyl tamějším uprchlíkům. Je to skvělá ukázka tak potřebné solidarity, ale zároveň závazek do budoucna – situace na Ukrajině se rozhodně nestabilizuje tak rychle, jak bychom si přáli. Česko zažívá vlnu solidarity s uprchlíky a uprchlicemi z Ukrajiny.

Lidé posílají peníze, koordinují se v pomoci, kupují ukrajinským dětem jídlo, nabízejí volné pokoje nebo i byty. Blízkost války na nás totiž doléhá a samotné nás psychicky drtí.

Čtěte také

Schválně – kdo z nás už absolvoval s rodinou nebo známými vážně míněné debaty na téma, co bude dělat, pokud se konflikt přelije až k našim hranicím? Není nijak výjimečné slýchat, že si lidé vybírají hotovost, skupují zásoby nebo si chystají plnou nádrž auta. Jistě, z určitého pohledu to může vypadat přehnaně, jenže jestli nás začátek pandemie koronaviru něco naučil, tak to, že každý řešíme úzkost ze stresové situace po svém a výsměch ničemu nepomůže.

Právě díky tomu, že česká společnost zažívá typ úzkosti, který se tu dlouho neobjevil (když Kreml oznámil, že uvedl jaderné zbraně do stavu nejvyšší pohotovosti, spadly pod obřím náporem návštěv stránky Státního úřadu pro jadernou bezpečnost), je pro nás snazší lépe chápat situaci Ukrajinců a Ukrajinek prchajících ze země.

Bezmozkové uplatňování principu kolektivní viny?

Zatímco uprchlíci ze zemí mimo Evropu fungovali především jako prostředek, jak si na xenofobii nahnat politické body, v případě Ukrajiny si politici počínají docela jinak a pomoc bližnímu ve vypjaté situaci se najednou stává bez velkých diskusí samozřejmou. Vidíme tady malý výsek toho, jak jsme mohli vést debatu o uprchlících, jejichž jazyk nám není tak blízký, ale na důležitosti jejich životů a zdraví to nic nemění.

Čtěte také

Ukrajinci a Ukrajinky, kteří se v těchto dnech dostávají do Česka, jsou v situaci, kterou si člověk dovede představit jen těžko. Zatímco teď je ochota pomáhat takřka samozřejmá, bude potřeba myslet na kvalitu jejich životů i v dalších měsících a letech. Tady je třeba si připomenout, že jsou to právě Ukrajinci a Ukrajinky, kdo u nás často odvádí práci za nízké ohodnocení v rámci nedostatečně kontrolovaného agenturního zaměstnání a kdo přežívá v nevhodných ubytovacích podmínkách.

Řešením jejich situace rozhodně není to, že je necháme v takovém nastavení pokračovat. Pomoc, která by se v dlouhodobém měřítku zvrhla v prachsprosté vykořisťování, samozřejmě žádnou pomocí není.

Klára Vlasáková, spisovatelka

Podobně pak uprchlíkům doopravdy nepomůžou ani gesta typu přejmenování ruské zmrzliny na ukrajinskou nebo projevy vyložené hlouposti jako odmítat ubytovat Rusy a Bělorusy, vylučovat je ze zdravotní péče nebo ze vzdělávání. Ano, emoce námi všemi cloumají a takřka každý chce něco dělat, ale je přece úplně směšné myslet si, že Ukrajině pomůže takhle bezmozkové uplatňování principu kolektivní viny.

S každým dalším dnem války na Ukrajině je zřejmější, že jsou tamní obyvatelé stateční, vytrvalí, nezlomní. Zaslouží si úctu a obdiv. Těch se jim teď hojně dostává. Je však důležité mít na mysli jejich blahobyt i poté, až opadne adrenalin.

Autorka je dramaturgyně a scenáristka

Spustit audio