Klein kafé, tři preclíky a Metallica. Návrat z Paříže do Prahy vlakem mi pomohl si vzdálenost prožít

7. červen 2021

Jsem šotouš. Do Paříže jsem odjela před třemi měsíci napsat svou diplomku. Jelikož jsem velmi pro vlaky, dokonce jsem o tom napsala už několik textů (to je pravda), rozhodla jsem si vyzkoušet, jaké ve skutečnosti je cestovat přes půl Evropy vlakem. Hranice už byly otevřené, takže jsem se vracela do Prahy svým oblíbeným dopravním prostředkem.

Paříž–Manheim–Mnichov–Praha. V poslední trase, mezi Prahou a Mnichovem, s romantickou výlukou v Domažlicích. 11 a půl hodiny, 75 euro do Mnichova, 370 korun za včasnou jízdenku z Mnichova do Prahy. Mentálně jsem opustila Francii až ve vlaku do Mnichova, když jsem si v jídelním voze objednala klein kafé a dostala obří kávu v kelímku o průměru deseti centimetrů. Ještěže mě čekaly v Mnichově preclíky.

Redaktorka a šotouška  Eva Svobodová

Občas se mi zdá, že nastoupím do metra na I. P. Pavlova a vystoupím v Paříži na Saint Paul. Mám ta města tak silně propojená, že jsem si chtěla tu geografickou vzdálenost prožít. V Domažlicích na nádraží jsem cítila opravdovou hrdost, že jsem tak dlouhou cestu podnikla. Vyprávěla jsem to průvodčímu, který táhl můj obří kufr k výlukovému autobusu: „Já jedu až z Paříže!“ Naprosto apaticky mi odpověděl, že on byl v Paříži vlakem už dvakrát.

Jak Eva poznala, že je skutečně doma? Kdy vyjedou první rychlovlaky v Česku? Pusťte si reportáž Evy Svobodové.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.