Klíčem k „udržitelnému cestování“ je respekt k lokální kultuře a přírodě

26. říjen 2016
03731468.jpeg

„Nemá smysl požadovat standard, na který jsme zvyklí z domova. Pokud chceme někam jet, měli bychom se seznámit s místní kulturou a životním stylem a respektovat je,“ říká Martina Pásková. Turismus je průmysl jako každý jiný a lze k němu přistupovat různými způsoby. S Martinou Páskovou z Ministerstva životního prostředí a Katedry rekreologie a cestovního ruchu Univerzity Hradec Králové jsme mluvili o konceptu udržitelného cestování, kterému jde o to, aby nepoškozovalo kulturu a přírodu turistických destinací.

„Běžný turista chce konzumovat exotiku místa pohodlně. Svou poptávkou tak vyvolá vznik turistického světa, který začne potlačovat ten původní, lokální. Tvrdý turistický byznys pak přetváří původní architekturu i životní styl místních lidí a postupně pohlcuje a ničí původní prostředí.“ Na Ministerstvu životního prostředí působí Martina Pásková na oddělení geologie, předsedá národním geoparkům. Učí také na Univerzitě Hradec Králové na Katedře rekreologie a cestovního ruchu. Říká, že nemá smysl moralizovat a kázat. „Každý je v jiné situaci. Pokud jsem v životní fázi, kdy preferuji komfort, tak bych měla zvolit odpovídající destinaci. Pojedu klidně třeba na Kanárské ostrovy, kde už je místní infrastruktura na rekreaci přizpůsobená, z místní kultury a přírody už tam moc nezbylo, ale dá se tam relaxovat s celou rodinou. Pokud mi ale jde o dobrodružství a romantiku a hledám odlišnost nějaké kultury, měla bych ji také zároveň respektovat. Klíčem je soudnost a zodpovědnost.“

Martina Pásková dlouhodobě sleduje situaci v Nikaragui. Posledních deset let pomáhá rozvíjet udržitelný turismus v oblasti u hranic s Hondurasem. „Čeští geologové tam objevili nádherný kaňon, který je raritou, a o místo začal být zájem. Došli jsme k něčemu, co pracovně nazýváme ‚turismus soužití‘. Zatím je to stále experimentální fáze. Pokud tam někdo přijede, odžije si s místními lidmi kus života.“ Místní jsou potomky Mayů a velmi si váží Matky Země, je pro ně nepředstavitelné, že by se se zemí obchodovalo. „Lidé tam zažijí velmi autentickou zkušenost, bydlí a pracují s místními, musí se přizpůsobit jejich podmínkám, od stravy přes pohodlí až po hygienu,“ pokračuje Martina Pásková.

03731467.jpeg

O udržitelném životním stylu se začalo mluvit už v 50. letech, díky publikaci Helen a Scotta Nearingových s názvem Living the Good Life. Zájem o životní styl, kterému záleží na minimalizování negativních dopadů lidských aktivit na přírodu, se pak rozvíjel v 60. a 70. letech. V 80. letech se objevil a rozšířil koncept slow food a v posledních letech je velkým tématem udržitelnost v módě. Martina Pásková přibližuje, kdy se začalo vážně uvažovat o udržitelném cestování: „Po formální rovině se první ustanovení objevují v 90. letech. Na summitu Země v Rio de Janieru v roce 1992 se ustanovila řada dokumentů důležitých pro udržitelný rozvoj, které se dohromady jmenují Agenda 21. Jedna z kapitol se zaobírá cestovním ruchem a řeší to, jak ho provozovat tak, aby nepoškozoval původní kulturu a přírodu místa.“

Čtěte také

Jak to vypadá s konceptem udržitelného turismu a cestování v České republice? A kam můžete zamířit za výjimečnými krajinnými krásami a geologickými poklady? Poslechněte si v rozhovoru!

Další články autora