Klimatická krize je největší zdravotní hrozba lidstva, míní WHO

12. říjen 2021

Za největší zdravotní hrozbu označila Světová zdravotnická organizace klimatickou krizi. V otevřeném dopise vyzývají signatáři světové lídry, aby bezodkladně jednali v řešení současné situace. Apel organizace přichází před klíčovým summitem OSN o změně klimatu COP26, který se uskuteční v listopadu.

„Jako zdravotničtí profesionálové a pracovníci si uvědomujeme naši etickou povinnost promluvit o této rychle rostoucí krizi, která by mohla být mnohem katastrofičtější a trvalejší než pandemie covidu-19,“ stojí v úvodu. „Naléhavě žádáme vlády, aby dostály svým povinnostem tím, že budou chránit své občany, sousedy a budoucí generace před klimatickou krizí,“ pokračuje dopis 45 milionů zdravotních sester, lékařů a zdravotníků z celého světa.

V textu nastiňují 10 doporučených opatření spolu s vysvětlením, proč je každá akce prospěšná. Zdůrazňují například problematiku znečištění ovzduší spalováním fosilních paliv, které vede ke změně klimatu, dále zesílení vln veder, záplavám a bouřím, které mají na svědomí tisíce životů, nebo extrémní počasí vedoucí ke zhoršující se dostupnosti některých potravin a hladu.

Jak zdůrazňuje server CNN, dopis byl napsán na památku devítileté Elle Kissi-Debrah, která je označována za první oběť znečištěného ovzduší. Dívka zemřela v roce 2013 po astmatickém záchvatu poté, co byla vystavena vysokým hladinám oxidu dusičitého a znečištění částicemi.

„Ať už poskytujeme péči kdekoli, v našich nemocnicích, klinikách a komunitách po celém světě, již reagujeme na poškození zdraví způsobená změnou klimatu,“ doplňují signatáři dopisu.

„I když bojují za ukončení koronavirové pandemie, vedoucí představitelé zdravotnictví bijí na poplach ohledně změny klimatu,“ uvedla Maria Neira ze Světové zdravotnické organizace. „Je načase, abychom poslouchali,“ doplnila.

Spustit audio
  • Aktivisté pomůžou uprchlické rodině do Evropy, udělají z nich obchodníky s NFT

    19. říjen 2021
    NFT

    Německá aktivistická skupina Peng Collective se rozhodla podpořit afghánského uprchlíka Milada s rodinou a pomoci jim do Evropy. A to netradiční cestou. Chce z nich udělat investory NFT s digitálním uměním a zajistit jim tak prostředky k získání nového domova.

    Skupina se spojila s 16 umělci, každý daroval jedno vlastní digitální dílo. Na základě nich pak software vygeneroval tisíce dalších uměleckých děl. Celkem 5555 kusů bude následně zařazeno do loterie. V prvním kole účastnici nevědí, zda obdrží originál nebo počítačově vytvořené dílo.

    Výtěžek z prvního kola postačí na to, aby Afghánec i se svou rodinou získal prostředky pro cestu do Evropy a získání zlatého víza. To je dlouhodobě považováno za bránu do evropských zemí. Tato víza využívají primárně bohatí podnikatelé, kteří výměnou za určitý obnos získají občanství dané země či povolení k pobytu. Peng Collective se rozhodl celý tento systém obrátit naruby.

    „V našem projektu Golden NFT chceme proti sobě postavit dva mocné systémy: národní stát a kapitalismus. Zatímco peníze můžou volně cestovat přes hranice, běžní uprchlíci jako Miladova rodina nikoli. Uvízli v zemích jako Sýrie nebo Írán nebo čekají v přeplněných pohraničních táborech. Chceme zpochybnit liberální ideologii slovy: Obchodujeme s hranicemi,“ uvedl pro Spiegel zástupce organizace Peng Collective.

    Operovat se organizace rozhodla v Portugalsku, které je z hlediska investic jednou z nejlevnějších zemí v Evropě. Na jih Evropy přijdou Milad s rodinou jako investoři s prostředky pro rekonstrukci místního majetku. K získání zlatého víza, zajištění bydlení a zaplacení evropských daní potřebuje organizace získat přibližně 600 tisíc eur.

    Získání víza ovšem ještě není uzavřená záležitost. „V současné době spolupracujeme s celkem pěti právníky, abychom se ujistili, že naše dokumentace je v pořádku. Děláme vše, co je v našich silách, abychom hráli podle pravidel, ale možnost selhání samozřejmě stále existuje,“ uvedla organizace.

    Pokud se však projekt vydaří a bude dál generovat zisk, Peng Collective plánuje obdobně pomoci další rodině dostat se ze Sýrie do Evropy.

  • Ubývající korálové útesy můžou zachránit umělé podmořské zahrádky

    19. říjen 2021
    Korálové útesy, Francouzská Polynésie

    Korálové útesy v důsledku globálního oteplování a nadměrného rybolovu v posledních letech ubývají. Podle amerických vědců je zde však možnost, jak lidskou činností naopak ohrožené útesy zachránit. Cestou je dle nich umělé vysazování různých druhů korálů. „Podmořské zahrádky“ podle prvních výsledků nejen pomáhají udržovat stávající rozsah útesů, ale dokonce je i podporují v dalším růstu.

    Dvojice vědců v rámci své studie zasadila různé druhy korálů z ostrova Moorea ve Francouzské Polynésii. Cílem výzkumu bylo zjistit, jak na sebe budou korály působit a zda nebudou vzájemně soutěžit. Ve smíšeném prostředí se jim ale naopak vedlo dobře. „Korály by si měly konkurovat, ve skutečnosti se jim ale spolu dařilo lépe, než když byly samy,“ uvádí jeden z autorů studie Mark Hay.

    Zvýšená biodiverzita však podle výsledků korálům prospívá jen do určité míry. „Korály vysazené v zahrádkách se středním počtem druhů, ve většině případů 3 až 6, fungovaly lépe než ty s nízkým či naopak vyšším počtem jiných zástupců korálů, upřesňuje Cody Clements, Hayův spolupracovník.

    Vědci požadují další výzkum, aby lépe porozuměli, jak by se dalo chování korálů dále využít. „Nadále zkoumáme mechanismy způsobující tento jev, ale naše výsledky neustále poukazují na pozitivní interakce útesů, které převyšují ty negativní,“ říká Hay.

    Nová studie vědců z Georgijského technického institutu tak poskytuje naději pro ohrožené korály. Ty tvoří základy ekosystému korálových útesů, které jsou domovem a zdrojem potravy pro mnohé živočichy. Korálů nejrapidněji ubývá v Karibiku, kde se jejich počet snížil až o 90 procent. O polovinu své rozlohy přišel za poslední čtvrtstoletí třeba i Velký bariérový útes v Austrálii.

  • Nový ročník hitparády Startér zahajují Méta Monde. Vítězný klip So Sad oslavuje pandemickou samotu

    18. říjen 2021
    Méta Monde při natáčení videoklipu k singlu So Sad

    Hitparáda Radia Wave pro neobjevené talenty se vrací. 18. října pustí moderátoři Jonáš Zbořil a Jakub Kaifosz do světa prvních sedm skladeb od budoucích nadějí domácí alternativní scény. O tom, kdo se stane dalším vítězem Startéru, opět rozhodnou posluchači, ale také nová porota, ve které zasedne i Albert Romanutti z Bert & Friends.

    „Nemůžu se dočkat, až zase otevřu e-mailovou schránku starter@rozhlas.cz a najdu tam první hudební klenoty, které ještě nikdo neslyšel,“ přiznává Jonáš, který hitparádu neobjevených talentů na Radiu Wave vede od roku 2013. „Dělám to víc než osm let, ale pořád je pro mě dobrodružné sledovat cestu dobrého songu z mailu až k vítězství v hitparádě a hlavní ceně – natočení nového singlu i s videoklipem.“

    Se začátkem nového ročníku hitparády je spojená také premiéra singlu So Sad od aktuálních vítězů Méta Monde. Nový klip vznikl ve spolupráci s Radiem Wave a je poctou synťákům, ale také ohledávání extrémních nálad, se kterými se člověk v pandemii musel vyrovnávat často a většinou sám.

    „Věříme, že nás So Sad nakopne ještě víc než samotné vítězství ve Startéru a časem nás dostane na prkna festivalů Grape, Primavera a Glastonbury,“ říká zpěvák dua Méta Monde Jakub Baierl. „Startér nás donutil vyjít s hudbou ven, spojil nás s dalšími lidmi plnými entuziasmu. Pomohl nám posunout českou scénu do dalších rozměrů,“ dodává.

    Koho objeví Startér v novém ročníku? Kdo se nejvíc zalíbí nové porotě ve složení Aneta Martínková (Margo), Tomáš Tkáč (Pris, něco něco) a Albert Romanutti (Bert & Friends)? A koho si zamilují hlasující posluchači? Třeba právě váš song. Pošlete ho na adresu starter@rozhlas.cz, e-mailová schránka pro vaše hity zůstává otevřená až do 14. března 2022.

  • Stovky nahých lidí pózují na břehu Mrtvého moře. Fotograf tím chce upozornit na ekologickou katastrofu

    18. říjen 2021
    Vysychající Mrtvé moře se stalo již potřetí předmětem fotografického projektu amerického umělce Spencera Tunicka

    Vysychající Mrtvé moře se stalo již potřetí předmětem fotografického projektu amerického umělce Spencera Tunicka. Pro jeho nejnovější počin mu pózovalo přes 200 lidí na nejníže položeném místě na světě. Dobrovolníci na břehu stáli natřeni bílou barvou, která má připomínat geologický útvar charakteristický pro danou oblast, a to solné sloupy. Chce tím upozornit na tamější ekologickou katastrofu.

    „Velmi mne zajímá ta dualita mezi zranitelností a silou těla. Nahota je nebývale mocná. Stejně tak v nás ale vyvolává pocity zranitelnosti. Nahota může také pozvednout informaci,“ řekl umělec pro britskou BBC s tím, že za ústřední motivy ve své práci pokládá právě hladinu vody, ale také otázky spjaté se životem a smrtí. Stejně tak podle fotografa dílo poukazuje na jednu zásadní věc – a to, že jsme také ovlivněni životním prostředím – například právě kvůli zdroji čisté pitné vody.

    Ačkoliv projekt podpořila i místní správa, někteří členové židovské komunity z projektu nejsou nadšení. Tunickova práce už v minulosti vyvolala pozdvižení. Člen izraelského parlamentu se dokonce snažil umělcovu tvorbu zakázat – jakkoliv neúspěšně. „Je mi ctí, že existuje zákon, který je po mně pojmenovaný. Ale podle mě by měl spíš existovat zákon, který by ukládal povinnost mi alespoň jednou za život zapózovat nahý,“ vtipkuje fotograf.

    „Mrtvé moře je v podstatě osmým divem světa,“ řekl Tunick pro Times Of Israel. Vůbec poprvé se Tunick problematikou Mrtvého moře zabýval v roce 2011. Tehdy ho uchvátila pláž Mineral Beach, kterou museli Izraelci vlivem propadů půdy zavřít. Fotograf tyto díry přirovnává k velikosti basketbalového hřiště. Ostatně v posledních třech dekádách se hladina moře snížila skoro o 30 a půl metru. Na vině je zdroj vody, a to řeka Jordán, kterou místní zemědělci hojně využívají a v minulosti změnili její tok. Podle některých odborníků by tak moře mohlo zmizet do roku 2050.

  • Vídeňské galerie zakládají na protest proti cenzuře OnlyFans

    18. říjen 2021
    Egon Schiele: Sedící mužský akt (autoportrét), 1910

    Sociální sítě a jejich algoritmy jsou nekompromisní, tedy alespoň co se týče zobrazování nahoty. Své o tom vědí také rakouské galerie. Kvůli přísným pravidlům technologických firem přišlo například muzeum Albertina o TikTok. Leopold Museum se zase dostalo do potyčky s Facebookem kvůli malbě Liebespaar zobrazující dva milence. Vídeň proto začne publikovat fotografie těchto děl na platformě OnlyFans, která nahotu toleruje.

    Podle mluvčí Vídeňské agentury na podporu cestovního ruchu Heleny Hartlauer bylo skoro nemožné propagovat na sociálních sítích některé explicitnější výstavy a expozice, aniž by galerie musely bojovat se zákazy těchto platforem.

    „Samozřejmě že můžeme pracovat i bez děl zobrazujících nahotu, ale některá z nich jsou pro Vídeň důležitá – vezměte si autoportrét od Egona Schieleho z roku 1910. Když jej nemůžeme používat na sociálních sítích, je to nespravedlivé a frustrující,“ vysvětluje Hartlauer pro britský Guardian.

    Ačkoliv se rakouská metropole snaží v postpandemickém světě nalákat turisty, není to jediným důvodem pro založení účtu na OnlyFans. Galerie také chtějí otevřít debatu o cenzuře a hranicích, v nichž dnešní umělci tvoří. Už jenom kvůli tomu, že ti nejmladší z nich jsou odkázáni, na rozdíl od velkých a respektovaných institucí, právě na internetové platformy, které podle Hartlauer obrazy netransparentně cenzurují.

    Proti technologickým firmám bojovali mladí kreativci už v létě, a to hashtagem #FixTheAlgoritm. Nelíbil se jim totiž algoritmus, který nespravedlivě upřednostňoval zobrazování některých uživatelů nad jinými.

    Přestože si Vídeň založila OnlyFans primárně pro účely aktuální kampaně, mluvčí turistické agentury nevylučuje, že by jej mohli používat i v budoucnu. „Tento marketingový nástroj není kýženým řešením pro tento problematický vztah mezi uměním a sociálními médii. Chceme se ale postavit za naše hodnoty. Vídeň byla vždy známá pro svoji svobodomyslnost,“ dodává.

    Na účtu na OnlyFans tamější galerie a muzea dosud zveřejnila fotografie děl od Egona Schieleho, Tiziana či Amedea Modiglianiho.

  • Britští policisté bojují s rekreačními drogami. Záchody v hospodách natírají speciálním sprejem

    18. říjen 2021
    drogy, šňupání

    Uvolnění koronavirových opatření a otevření restaurací nebo barů s sebou přineslo také „návrat“ rekreačních drog, například kokainu. Britští policisté z anglického Darlingtonu proto teď nasprejovali povrchy ve vybraných 24 hospodách přípravkem, který látce přidává hořkou chuť. Někteří ale opatření považují za nesystémové a krátkozraké.

    Sprej Blokit, který v ostrovním státě používá na šest set kin, univerzit nebo knihoven, by měl podle výrobce omezit užívání rekreačních drog až o 90 procent. Funguje na principu nátěru – pokud z něj někdo drogu požije, přidá látce hořkou pachuť.

    „Bylo by naivní si myslet, že lidé v Darlingtonu neužívají drogy. Ten rozdíl spočívá v tom, že my se s tím snažíme něco dělat,“ řekl britskému serveru The Telegraph místní seržant Matt Plumb.

    Jako neefektivní se opatření pozdává některým odborníkům. Ti například poukazují na to, že praxe vypadá jinak – lidé totiž drogy užívají z povrchu svých mobilů nebo klíčů. „Z klíčů se kvůli tomu stal slangový výraz pro jednotku míry,“ uvádí pro server Vice Guy Jones, vědecký pracovník z organizace zabývající se testováním na drogy.

    Jiní zase kritizují opatření jako dočasné a ignorující komplexitu celého problému s užíváním návykových látek. „Ve skutečnosti takové postupy mohou odvrátit pozornost od strategií, které zachraňují životy,“ vysvětluje pro Vice Adam Waugh z charity Psycare UK.

    Používání spreje ale může podle výrobce pomoci provozovatelům restaurací. Ti mají možnost svým majitelům argumentovat tím, že pro potlačení drog dělají maximum. Pokud totiž policie zjistí v některém ze stravovacích zařízení přítomnost právě například kokainu, kontaktují vlastníky objektu, kteří potom požadují vysvětlení.

    Antikokainový sprej je jedním z mnoha způsobů, jak zabránit užívání drog. Už dříve majitelé nebo bezpečnostní složky zkoušeli potírat povrchy vazelínou nebo speciálním lubrikantem. Jiní provozovatelé zase zřídili před toaletami ochranku.

  • Největší dřevěný mrakodrap v Evropě zabrání vypuštění až 9 tisíc tun uhlíkových plynů. Stojí ve švédském Skellefteå

    15. říjen 2021
    Výstava o Sara Kulturhus v Skellefteå

    Švédské městečko Skellefteå obklopuje na 480 tisíc hektarů rozsáhlého lesa. Není tedy divu, že se toho místní rozhodli využít a ze dřeva si vybudovali prakticky vše. Od věže letové kontroly na místním letišti přes činžáky a mosty až po nejvyšší dřevěný mrakodrap v Evropě.

    „Když jsem viděl ten soutěžní návrh, nemyslel jsem si, že by šel zrealizovat,“ říká starosta Morents Burman. „Dvacet poschodí ze dřeva?“ divil se tehdy. Díky týmu odborníků ale vznikl dřevěný mrakodrap, takzvaný plyscraper, který zabrání vypuštění až devíti tisíc tun uhlíkových plynů. Městu Skellefteå se navíc podařilo zkrotit ekologickou stopu tím, že použili materiál ze své bezprostřední blízkosti.

    A co víc, díky tomu, že dřevo vypadá samo o sobě dobře, architektům odpadly starosti s dekoracemi. Mrakodrap a jeho estetiku si chválí i ředitelka regionálního divadla, které má v budově s tamějším hotelem sídlo. „Místo září jemností. Prostě vás to dělá šťastným,“ říká Fransesca Quartey.

    Použité druhy stavebního dřeva jsou dokonce, vzhledem k jejich hmotnosti, odolnější než ocel nebo beton. Ačkoliv by se to mohlo zdát nelogické, materiál jen tak nevzplane, je tedy i bezpečnou alternativou. Autoři nicméně museli použít na některé části ocel, třeba kvůli tomu, aby budova vydržela poryvy větru.

    Budova je ekologicky příznivá také díky umělé inteligenci monitorující teplotu. Navíc dvojité sklo, z něhož sestává fasáda, pomáhá v zimě držet teplo, v létě zase chlad. A například když solární panely vyprodukují nadbytek energie, budovy ve městě si ji navzájem můžou vyměnit.

    Architekti se nyní snaží přijít na to, jak by se strategie dala replikovat, aniž by se snížila ekologická výhodnost. Budoucnost by tak mohla spočívat ve dřevě, inovaci ale brání například lobby dodavatelů tradičních materiálů nebo zastaralé regulace.

    Město jako takové jde v boji proti klimatické krizi příkladem – a to nejen svými dřevěnými stavbami. Na okraji obce se například staví největší evropská továrna na baterie s tím, že tam součástky budou také recyklovat. Opodál mimo jiné testují elektrická letadla. Obec potom čerpá svoji energii jenom z obnovitelných zdrojů.

  • Další snové album Jona Hopkinse je o něco blíž. Umělec vydává ukázku z nové desky

    15. říjen 2021
     Jon Hopkins v Paláci Akropolis

    Britský hudebník na poli elektrické hudby Jon Hopkins vydává nové abstraktní video, které doprovází ukázku z nadcházejícího alba Music for Psychedelic Therapy. Není to ale poprvé, co umělec navnadil své fanoušky na novou desku, která má vyjít v listopadu. Už v září Hopkins vydal track Sit Around the Fire.

    „Je to právě tahle vydaná pasáž, kvůli které je pro mě deska podstatná,“ popisuje Hopkins. Rozhodl se vydat souvislý výňatek z desky, nikoliv celé tracky. Ukázka pochází z druhé poloviny alba, z části, kde se podle umělce nacházejí „velké momenty“ – jde konkrétně o písně Love Flows Over Us in Prismatic Waves a Deep in the Glowing Heart. Album je prý tak důkladně protkané a propojené, že to podle hudebníka jinak udělat nešlo.

    Režie videa se zhostil Stephen McNally, o němž Hopkins říká, že má schopnost „jedinečně přetavit obrázky, které mám v hlavě, do podoby, kterou můžou všichni vidět“. Audiovizuální doprovod sestává z různých, většinou pestrobarevných, abstraktních scén, k nimž se divák neustále „přibližuje“. Video tak navozuje snovost, až psychedeličnost, ke které ostatně deska i v názvu odkazuje.

    Album vyjde 12. listopadu. Deska, která nepracuje s beaty ani se zvuky bubnů, v sobě skýtá prvky ambientu, klasiky a drone muziky. „Pro mě je to album místem i zvukem. Funguje pro střízlivou mysl, ale nabývá úplně jiných rozměrů a dimenzí v psychedelické ceremonii,“ dodává.

  • V dánské knihovně můžete číst lidi jako knihy a zbavit se tak předsudků

    14. říjen 2021
    skupina lidí, setkání
    Dánská Human Library je unikátní platformou sociálního učení, která vypráví inspirující příběhy skutečných lidí. Knihami jsou právě oni samotní. Například životní příběh Anderse Fransena je obdivuhodný. Sedmatřicetiletý muž je slepý, žije s vadou sluchu a trpí vzácným genetickým postižením, které snižuje schopnost pocení.

    „V mém běžném životě je těžké spojit se s jinými lidmi. Cítím, že mají strach z věcí odlišných od toho, na co jsou zvyklí,“ řekl webu Euronews. Fransen přibližně jednou za týden v knihovně veřejně vypráví svůj životní příběh.

    „Do Human Library chodím, protože chci ostatní seznámit s mým stavem a ukázat, že jsem také člověk,“ vysvětluje muž, který se pravidelně stává živoucí knihou. V jeho katalogu jsou tři „knižní tituly“. Jeden z nich má název Speciální hendikep.

    Dánská Human Library vznikla v roce 2000 a poprvé se prezentovala na tamním, v současnosti už kultovním hudebním festivalu Roskilde. Od té doby se projekt rozšířil do dalších osmdesáti zemí. Každoročně tak po celém světě „publikuje“ tisíce životních příběhů.

    „Hledali jsme lidi bez domova, nezaměstnané, s depresemi a jinými psychickými onemocněními, fyzickým postižením a podobně, kteří nás mohou vzdělávat,“ vysvětlil Ronni Abergel, spoluzakladatel a výkonný ředitel neziskové organizace.

    Pro charitativní společnost teď pracují tisíce dobrovolníků, pořádají pravidelné akce ve školách, firmách i na dalších místech. V těchto dnech také vzniká mobilní aplikace, která má propojit čtenáře s „lidskými knihami“ ze všech koutů světa.