Kniha Smrt je dřina: Když tlející mrtvola v autě není ten hlavní problém

17. únor 2022

Spisovatel Chálid Chalífa, rodák z Aleppa, je označován za největšího syrského kronikáře probíhající občanské války. Jeho nejnovější román Smrt je dřina vydalo česky nakladatelství Akropolis, a tak se můžeme ponořit do ponuré road movie, během které projedeme dodávkou čtyři stovky kilometrů napříč Sýrií s mrtvolou starce na palubě.

Mladý a vlastně dost nešťastný Syřan Bulbul slíbí v poslední hodince svému otci, že ho po smrti uloží do rodinného hrobu vedle jeho milované sestry. Byla by to banální zápletka, kdyby se děj neodehrával v současné Sýrii rozporcované občanskou válkou, kdyby měl Bulbul svého otce aspoň trochu rád a kdyby otcova milovaná sestra vůbec měla nárok ležet v rodinné hrobce.

Čtěte také

Nekomplikovaně rozdané karty příběhu Chálida Chalífy v knize Smrt je dřina jsou jen zdáním. Motiv road movie, kde je ústředním problémem přesun mrtvoly odněkud někam, známe z mnoha knih a filmů. Tady je jen zástěrkou pro to, abychom se zblízka podívali na jednu nefunkční polorozpadlou rodinu, která by mohla pocházet z jakéhokoli kouta světa.

I když Bulbul nemá s otcem vlastně žádný vztah a evidentně se dlouhé roky před smrtí vůbec nestýkali, slíbí mu problematický transport jeho těla, i když se mu do něj vůbec nechce. Nevíme, proč se v momentě, kdy je v zemi luxus blízkého vůbec pohřbít, kdy se mrtvoly válejí v příkopech u silnic, jinak ustrašený Bulbul rozhoduje k tak riskantní a nepříjemné cestě přes celou zemi. Domýšlíme si úctu k rodiči, trochu nostalgie i potřebu cítit se jednou aspoň trochu angažovaně nebo statečně.

Stejně nejasné jsou motivy Bulbulových sourozenců – rozvedené sestry Fátimy a nejstaršího bratra Husajna – proč vlastně se k transportu mrtvoly otce dodávkou napříč Sýrií připojují. Žene je možná nějaká setrvačnost a zaprášené tradice; přesto v autě nedochází po celou cestu k ničemu jinému než ke sporům, hádkám, výsměchu a prohlubování odcizení, kterého si sourozenci byli moc dobře vědomi dávno předtím, než se na cestu vydali.

Čtěte také

Jak se cesta komplikuje, trojici dochází peníze na úplatky i nápady a rozkládá se otcovo tělo, dozvídáme se v sílícím puchu a natřásání dodávky skrz zachmuřené mysli sourozenců víc o každém z nich. Znovu s nimi otevíráme témata sporů, odlišných životních stylů, stereotypních postojů i obyčejného pohrdání.

Navzdory tomu, že je ústřední téma knihy – cesta přes zemi v občanské válce - předurčeno k velkým dramatům, žádná se  vlastně nekonají. Mnohem víc ze stránek dýchá ubíjející složitost, se kterou člověk musí v současné Sýrii zápasit na každém kroku, i když podniká tak samozřejmou věc, jako je pohřbení vlastního otce. Autor čtenáře nenutí mít strach o život hrdinů na desítkách kontrolních stanovišť, v přestřelkách, ve vězení. Vždycky jsou to jen nepříjemné, ale samozřejmé komplikace na dlouhé cestě, stejně jako cizí mrtví, které je čas od času potřeba překročit, aby člověk došel tam, kam potřebuje.

Chálid Chalífa čtenářům ani nepomáhá své postavy pochopit nebo s nimi cítit. Čím víc o nich víme, tím víc se ukazují jako zbabělci, sobci, oportunisti nebo jen přízemní zákeřní lidé, které k jejich chování nedonutily těžké životní podmínky, ale jen jejich vlastní neochota, slabost nebo ubohost.

Čtěte také

„Smrt je dřina,“ ozve se v knize několikrát z úst různých postav. Čtenář se ale nemůže zbavit dojmu, že větší dřinou je ve válečné všednodennosti, nad kterou se už nikdo nepozastavuje, zůstat naživu. Až příliš už by asi bylo snažit se o zachování osobní integrity, přemýšlet o morálce a správných postojích nebo se snad cítit šťastný. Co totiž nevzala hrdinům beznaděj, ve které syrští civilisté existují, to si berou nebo nedopřávají sami.

Co čtenářům zbyde po tom, co se nad sourozenci, mrtvým otcem a všemi dalšími postavami zavřou špinavé syrské vody, je kromě výborného doslovu Jitky Jeníkové už jen pocit, že tohle nebyl ani trochu příjemný zážitek. A že trochu víc pootevřel dveře k „obyčejným lidem“ nebo takzvaným „civilistům“, o kterých tak často slýcháme ve zprávách a o jejichž zájmu se, teď třeba momentálně na rusko-ukrajinské hranici, často zaníceně mluvívá.

Poslechněte si recenzi knihy Smrt je dřina za zvuků jedné poklidné aleppské noci.

Spustit audio