Knihy, které v 90. letech četla skoro každá žena. Vzpomínáte?
Harlekýnky, oblíbené čtení pro ženy, přišly do Československa v roce 1992. Společně s edicí Večery pod lampou, kterou začalo vydávat české nakladatelství Ivo Železný, šlo o nejviditelnější projev velkého návratu spotřební literatury, která za socialismu čtenářům tak scházela. Kanadské nakladatelství Harlequin při svém tažení východní Evropou místním nabízelo překlady nových a nových knížek spisovatelů ze své autorské stáje.
Paperbackové sešity brzy zaplavily stánky PNS. Vycházely navíc v různých edičních řadách, takže si čtenáři mohli vybírat, o jaký druh milostného příběhu stojí nejvíc – zda o historický, nebo z prostředí společenské smetánky, vášnivější, či spíše usedlý. Strategie zapůsobila a tržby české pobočky Harlequin brzy dosáhly desítek miliónů korun.
Prodejní úspěchy harlekýnek pochopitelně vyvolávaly nářky nad tím „co se dnes ženám nabízí ke čtení“, ty však na běžné čtenářky tohoto žánru příliš nepůsobily. Nadnárodní společnost zaznamenala po pádu berlínské zdi velký úspěch v celé východní Evropě.
Jediné, co její postup dokázalo zastavit, byla nefunkční distribuce. Z Bulharska třeba muselo nakladatelství z tohoto důvodu v roce 1995 odejít.
Harlequin v Česku vydržel až do roku 2006
To Ivo Železnému se dařilo stále hůř a v roce 2006, kdy Harlequin prodal 131 miliónů knih v 26 jazycích, stihl českou společnost neslavný konec. Literatura, kterou leckdo považuje za brakovou, však i jeho zásluhou našla v průběhu devadesátých let své stálé místo na našem knižním trhu.
Kromě červené knihovny to byly třeba dobrodružné příběhy, které Ivo Železný vydával v edici Rodokaps. Znovu se v knihkupectvích objevila i za socialismu nedostupná klasika žánru.
