Kolektiv Spolka: Feministické město znamená město pro všechny
Spolka, to jsou architektky a socioložky původem z Košic. Chtějí, aby města byla inkluzivní, feministická, přístupná pro staré lidi, děti i pro včely.
Spolku tvoří pět architektek a socioložek, do studia přišla architektonická sekce: Viktoria Mravčáková, Katarina Onderková a Kristina Roman. Jejich práce je kromě navrhování také komunikace s občany, vysvětlování, dotazování, hledání programu pro různé stavby nebo místa. „Spolu vymyslet, spolu zrealizovat,“ shrnuje to Katarína Onderková. Jsou „neziskové studio“ – co to znamená? A proč Spolku tvoří jenom ženy?
Jejich cílem je, aby město bylo feministické. To v jejich pojetí znamená pro všechny. „Vycházíme z knížky Feminismus pro 99 procent, která se soustředí nejen na ženy, ale na všechny možné lidi i ne-lidi, kteří jsou nějak utlačovaní,“ říká Viktoria Mravčáková. Zahrnují mezi to lidi vyčleněné kvůli rase, staré lidi, malé děti, ale třeba i zvířata – týká se to například včel.
Jejich téma je také bydlení. V Košicích má problém na bydlení dosáhnout řada středně příjmových profesí, například učitelky nebo zdravotní sestry. Řešení je samozřejmě hlavně v rukách města a státu, Spolku ale napadají i jiné hybridní cesty. „V Košicích je spousta vícegeneračních vil. Daly by se jednoduše transformovat na sdílené bydlení,“ říkají architektky. Jak se dá ještě bydlet mimo tradiční typologii?
Spolka dorazila do studia cestou z Mostu, kde se účastní soutěžního dialogu na revitalizaci jeho centra. Co se jim líbilo? „Nejvíc na mě zapůsobila okolní krajina. I na sídlištích je bohatá zeleň,“ říká Kristina Roman v Bourání.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.