Komiks o blackmetalové rodince Belzebubové fórkuje o nekrofilii, ničení hrobů i dovolené v pekle. A přitom je tak roztomilý
Doba koronavirová nepřeje novým knihám, tím méně komiksům. Přesto je to jen několik dnů, co v češtině vyšli Belzebubové. Webkomiks Fina JP Ahonena o normální blackmetalové rodince, který si razí cestu ke globálnímu úspěchu. Spíše než útok z hlubin undergroundu ale přichází promyšlený mainstreamový tah.
Grafik a ilustrátor JP Ahonen se prosadil na sociálních sítích se stripy inspirovanými blackmetalovou subkulturou. Postupně zakotvil u čtyřčlenné rodinky složené z otce Sløtha, matky Lucyfery, dcery Lilith a benjamínka Leviathana. Ta se ukázala coby nejhratelnější sestava pro fórky založené na jednoduchém převrácení reality o 180 stupňů, černém humoru a odkazech na metalovou hudební scénu a severskou i lovecraftovskou mytologii. V kombinaci s roztomilým vizuálem, ve kterém promyšleně hrají klasické metalové atributy jako pentagramy, černá barva nebo corpse paint, JP Ahonen vytvořil atraktivní hrdiny se slušným potenciálem.
Belzebubové vznikali živelně ve virtuálu, proto nemají pevnou dějovou linku. Od na sobě nezávislých stripů o kapele se ale autor postupně posunul k příběhu o Sløthovi, který je nejen frontmanem darkmetalové kapely, ale i manželem a dvojnásobným otcem. Kapela zrovna nezažívá nejlepší časy (urputně shání bubeníka), manželka žárlí (z plezíru), dcera je poprvé zamilovaná (nešťastně) a synek řádí (rozhodl se konvertovat ke křesťanství). Jednoduše děs běs každodenní rutiny.
Klasický základ v novém kabátě, nebo spíše křiváku, který už se mnohokrát osvědčil ve filmové i komiksové podobě. Simpsonovi Matta Groeninga jsou na obrazovkách od roku 1989, Addams Family dokonce od roku 1938 a oba seriály ovlivnily americkou popkulturu jako máloco. Staví na společenské a často i politické satiře. Tam se zatím Belzezubové cíleně nevydávají a mnohovrstevnatější humor jim zůstává cizí. Silní jsou naopak v subkulturních vtípcích a fórcích o sexu. Zdá se, že překračují meze dávno překročené a snaží se být především cool. A to se jim minimálně na sociálních sítích, kde z insiderské komunity vykročili k obecnější popularitě, daří.
Loni přidali vlastní album s patřičně temným názvem Pantheon of the Nightside Gods, kde se za kreslenými hrdiny skrývají přední finští metaloví muzikanti. Na jejich webových stránkách visí řada naplánovaných show už nejen ve Finsku (poprvé se měli představit ve Francii na konci června) a několik animovaných klipů. Teď už snad chybí jen animovaný film nebo seriál.
Belzezubové by se dali smést ze stolu s tím, že jde o další komercionalizaci jedné subkultury, jen by jim nesměli podléhat čtenáři i na ortodoxních metalových webech. Běžný smrtelník si tak bez výčitek může užít profesionalitu, se kterou je blackmetalová rodinka vyvedena, a to včetně nápaditého českého překladu z pera Nadi Špetlákové. Škoda jen, že zatím vtipkuje tak neškodně.
Poslechněte si celou recenzi Kateřiny Čopjakové na komiks o roztomilých metalistech, který by vás i v době koronavirové mohl bavit.
Belzezubové: JP Ahonen, přeložila Naďa Špetláková, 128 stran, vydala Paseka (2020).
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
