Komiks Potápěč se spouští do hlubin mužské duše. A hledá, jak být otcem, když chybí vzor

19. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Z komiksu Jeffa Lemirea Potápěč

Autorské komiksy Jeffa Lemirea mají neobvyklý potenciál oslovit široké publikum. Klidně i čtenáře, kteří po komiksu zatím nesáhli a nedají dopustit na klasickou literaturu. Past osamělých hrdinů a jejich vnitřních světů umí totiž vystihnout jako málokdo. Číst se dá z nekonečných kukuřičných lánů, drátů elektrického vedení nebo temné mořské hlubiny. Takový je i Potápěč, třetí autorský titul introvertního Kanaďana vydaný v češtině.

Jackovi má žena Susie brzy porodit jejich první dítě, ale blízká budoucnost jej usilovně táhne hlavně do minulosti – k jeho nevyřešenému vztahu k otci. Ten je leitmotivem jeho života i celého příběhu, který je sice v předmluvě přirovnáván k seriálům Zóna soumraku nebo Twin Peaks, číst jej tak by ale způsobilo spíše zklamání. Mystérium, které tu Lemire rozehrává, totiž není nijak originální. Jackův otec byl zdatný potápěč a pijan ponořený do sebe, který jednoho dne zmizel pod hladinou. Jack se obviňuje z jeho utopení a cítí, že pokud dávné tragédii nepřijde na kloub, nemůže být ani on sám dobrým otcem.

Z komiksu Jeffa Lemirea Potápěč

Pokud teď máte pocit, že něco podobného už jste od Lemirea četli, je správný. Zapeklitost vztahů otec–syn (případně role otce v rodině) se v různých variacích táhne jeho dílem jako tenká červená nit. Najdete je v obou jeho česky vydaných autorských titulech – opusu Essex County i akčním dramatu Rváč. Nechybí dokonce ani v satirické sérii Sweet Tooth, kterou napsal a nakreslil pro DC Comics, nebo v jeho prvotině Lost Dogs. Zjevně je to téma pro něj zásadní a vyčítat mu jej je jako požadovat po Petře Soukupové, aby už nepsala o vztazích, ale o vaření.

Lemire rád podniká ponory do současné mužské duše zakleté do fyzicky silného těla. Nejčastěji se ve svých komiksech věnuje bývalým profesionálním hokejistům, jejichž kariéry záhy skončily, protože neovládli své démony. Podobné je to i s Potápěčem; Jack je podmořský svářeč vrtných plošin. Dokáže se zcela sám a v naprostém klidu potopit hluboko pod mořskou hladinu, aby opravil drobnou chybu v konstrukci, která by mohla způsobit katastrofu. Udělat ale to stejné ve vlastním nitru neumí. Utíká před svou budoucí zodpovědností i možností být šťastný a bloudí v labyrintu vlastních výčitek a pochyb. Zůstává zcela sám.

Z komiksu Jeffa Lemirea Potápěč

V té chvíli připomíná hrdinu Burnsovy trilogie Naposled Douga, který svou rodičovskou roli nepřijal a raději se na vlnách tišících léků vydal do paralelních světů. V Lemireově podání to ale není fantasmagorický svět plný podivných tvorů, ale melancholická a depresivní prázdnota, z níž se nedá uniknout. Namísto Burnsových psychedelických barev chaosu je jen zakalená šeď moře samoty.

Čtěte také

Přesto je Lemire především velký vypravěč, který si pomáhá metaforami nebo změnami perspektivy, nikoliv psycholog-amatér, který by potřeboval vše interpretovat. A komiksové médium mu umožňuje snímat lidskou samotu opravdu z mnoha úhlů. V Essex County si hrál s ptačí perspektivou, kdy se hlavní postavy často ztrácely coby tečky v lánech kukuřice, teď se Jack podobně utápí v mořských hlubinách.

Ve srovnání s opusem inspirovaným Lemireovým rodištěm v Ontariu vyznívá Potápěč možná až příliš monotematicky. Nic to ale nemění na tom, že stáčí pozornost k tématu, o kterém jsme toho zatím mnoho neslyšeli: k mužům a jejich přijetí rodičovské role. K tomu, jak si najít cestu k vlastnímu dítěti, když chybí otcovský vzor. A Lemireova odpověď je nakonec velmi prostá: neohlížet se dozadu a být pro své blízké tady a teď.

Jakou životní zkušenost má za sebou Potápěč Kanaďana Jeffa Lemirea? A co všechno spojuje Potápěče s jeho dalšími díly?

Jeff Lemire: Potápěč, přeložila Martina Knápková, 240 stran, vydala Paseka (2021)

Spustit audio

Související