Komiksová bajka o Jeronýmu Moucherotovi metá salta vtipů a narážek na Bowieho i da Vinciho

9. srpen 2017
Z přebalu knihy Dobrodružství Jeronýma Moucherota

Kritika maloměšťáctví je v podání kreslíře Franҫoise Boucqa humorným a marným soubojem s plností života. V komiksu Dobrodružství Jeronýma Moucherota se toto oblíbené francouzské téma představuje v dynamické kresbě, úžasných barvách a absurditě hodné britského cirkusu Montyho Pythona. Nic na tom nemění ani skutečnost, že se postava dravého pojišťováka poprvé objevila už před třiatřiceti lety.

Jeroným Moucherot je superhrdina, který každý den nasazuje život v boji s džunglí nepředvídatelna. V nezbytném trikotu – leopardím obleku s kufříkem potaženým zebří kůžím, plným smluv, a s propiskou, která mu po vzoru domorodých kmenů protíná nosní přepážku, vyráží na svou pojišťovací misi. Záda mu jistí rodina jako z čítanky, v čele s jeho drahou ženou, jež doma každý večer pokorně čeká s teplou večeří a přezdívá mu obdivně Tygr bengálský. Ví, že svého muže musí chválit, udržovat se pro něj a hlavně ničím nepřekvapovat (nanejvýš oblíbeným jídlem). Přes všechna tato opatření a spořádanou spolupráci rodiny je boj s nepředvídatelnem nekonečným příběhem. Příběhem, který Boucq rozehrává všemi představitelnými druhy humoru – situačním, slovním, černým i satirickým.

Auťák na Freudově gauči

Tři úvodní alba (Žralok domácí, Hrr na nepředvídatelno! a Pepitová pohroma) vyšla poprvé v 90. letech, teď je v češtině vydalo nakladatelství Crew v edici Mistrovská díla evropského komiksu. Už předtím ale talentovaný kreslíř a karikaturista Boucq pomalu skládal surreálný charakter pojišťováka Moucherota a občas jej obsadil do některého ze svých příběhů; poprvé v roce 1984 do alba Průkopníci lidského dobrodružství. Moucherot má brunátnou tvář, pravý francouzský vinný frňák a nezbytné bříško poživačníka. Do práce s kolegy míří na liáně a jeho jediným cílem je, aby byl dnešek jako zítřek. Ale svět, který jej obklopuje, se řádu vzpírá. Lidé jsou stále více podobnější zvířatům, podléhají pudům, a navíc jsou tu ještě další podivné bytosti jako krvelační šmoulové, oživlé kabáty, žraloci žijící ve zdech činžovních domů, stopující gorilí samice s oteklou sanicí, auto, které potřebuje psychoanalýzu, nebo sexy víla Elektřinka. Navzdory každodenní snaze to Moucherot nemá jednoduché, jeho život je tak dobrodružnější Supermana.

Mistr odkazů

Když spořádaně zasedne ke svému zaslouženému steaku, ze stěny se střelhbitě vynoří žralok, popadne jeho nejmladšího syna a zase zmizí v hlubinách omítky. Moucherot musí pro radu ke svému sousedovi, jimž není nikdo menší než Leonardo da Vinci, renesanční člověk a v Boucqově podání také přiznaný homosexuál žijící s mužem v podvazcích. Fantaskno kypí a čtenáři se jen těžko předvídá další vývoj příběhu. Boucq s lehkostí rýpe do maloměšťáckých předsudků, jako by z dokonalých šlehačkových dortů vydloubával třešinky. „Třetina ženských hormonů, třetina Chanelu č. 5 a třetina vody na nádobí,“ komentuje složení vábničky pro žraloka, která dokonale ilustruje tehdejší (nebo stále i dnešní?) ženský ideál. Sněhurčini trpaslíci v jeho příběhu mají udržovat zahrádky, ale raději si na to najmou levnější přistěhovalecké dělníky.

Z knihy Dobrodružství Jeronýma Moucherota

Boucq má čich na nejrůznější odkazy, ať už na společenská témata, či popkulturu, nebo komiksové souputníky. Svůj obdiv k Peyovi, Sempému, ale i manze zapojuje do děje se sebevědomou ležérností. Epizoda ze školy bojového umění vedené mistrem Naruta či Bleache realizuje odkaz ve všech rovinách vyprávění: ve slovních narážkách, černobílém provedení charakteristickém pro japonský komiks a nezbytném šrafování, dodávajícím akci větší dynamiku, to vše na pěti stránkách včetně několika vtipů. Úplnost je hutnější než internetový link a stejně rychlá jako proklik.

Svou imaginací vytěžuje Boucq opulentnost (až přeplácanost) 80. a 90. let, která zrodila androgynní hvězdy, jako byl David Bowie a Freddie Mercury. Není jim ale poplatný, a tak jeho satiru o měšťáctví lze číst i dnes a pořád se velkoryse bavit.

Dobrodružství Jeronýma Moucherota, přeložil Richard Podaný, 200 stran, Crew (2017).

Spustit audio
autor:Kateřina Čopjaková
  • Literatura
  • Recenze