Komplex s filozofem Václavem Janoščíkem: Jak „materiálně“ zní kvasící kompost v hudbě Jenny Hval?

Jenny Hval – Practice of Love
Jenny Hval – Practice of Love

Art-popové písně Jenny Hval jsou meditací nad láskou, intimitou a tělesnými tekutinami. Někdy sbližování s vlastním nebo cizím tělem popisuje jako horor, jindy píše až pečlivě prozdrojované eseje. Shodli jsme se, že aktuální album The Practice of Love je jejím vůbec nejpřístupnějším, a rozebírali ho s nejpovolanějším – Václavem Janoščíkem, který spolupořádal první vystoupení této norské písničkářky v Česku. Došlo ale také na novinku popové melancholičky Lany Del Rey.

„Hudba Jenny Hval má až novomateriální charakter, vždycky jsem žasnul nad tím, jak projevuje citlivost k přírodě: ukazuje, že hnijící jablka také vypovídají samy za sebe,“ vysvětluje Václav, který mimo jiné působí jako pedagog na pražské Akademii výtvarných umění. Nový materialismus, o němž je řeč, obrací pozornost k nelidským objektům a zdůrazňuje, že ovoce, kámen nebo biosféra jsou aktivní činitele: mohou myslet nebo ovlivňovat stav věcí. Empatie k přírodě a zostřená vnímavost se naplno odhaluje na novince The Practice of Love, kde Jenny Hval hned v úvodní skladbě Lions vyzývá posluchače: „Studujte mravence na zemi, jsou všude okolo, studujte půdu, hnědou pórovitou ornici, je všude okolo, její hebkost.“

V druhé polovině pořadu jsme přeskočili do nejvyšších pater popkultury a zastavili se u nového alba Lany Del Rey – Norman Fucking Rockwell. Zpěvačka ho pojmenovala po slavném malíři, který ve svých obrazech zachytil idylu amerického venkova a pomohl vybudovat mýtus bezstarostného předměstí. K němu se Lana Del Rey upíná od začátků své tvorby. „V jejím podání je tahle nostalgie neproblematizovaná, jsou zde jasně rozdělené společenské role pro muže a ženy,“ shrnuje Václav a dále vytahuje aktuální překlad vlivného eseje Podklady pro teorii dívky.

„Dívka je v současnosti nejluxusnější komoditou na trhu s výrobky podléhajícími rychlé zkáze, vlajkovou lodí mezi zbožím páté průmyslové revoluce, tou, jež prodává všechny ostatní, od životního pojištění až po jadernou elektrárnu, monstrózní, ale velmi skutečný sen těch nejdrzejších a nejvrtošivějších obchodníků; autonomním zbožím, jež chodí, mluví a umlčuje, konečně živou věcí, která se již života nezmocňuje, ale stravuje ho,“ píše anonymní kolektiv Tiqqun. „Lana Del Rey je dívka z plakátu,“ hodnotí Václav popkulturní personu Lany Del Rey, o niž se hudební kritika dohaduje od počátku její kariéry a debaty neustávají ani dnes: otázkou zůstává, proč by nutně její postava musela být vykonstruovaná, a není tohle náhodou její umělecká vize? Alespoň na posledním albu Norman Fucking Rockwell se jí to podle zástupů nadšených recenzí podařilo.

Je Lana Del Rey dívkou z plakátu, o které píše anonymní francouzský aktivistický kolektiv Tiqqun? Proč má Jenny Hval obzvlášť ráda houby a lze její tvorbu vykládat podle krátké novely Paradise Rot? Dozvíte se v aktuálním Komplexu.

Playlist:

Maria w Horn – Epistasis (Hallow Ground, 2019)
Jenny Hval – Thumbsucker feat. Félicia Atkinson (Sacred Bones, 2019)
Jenny Hval – Lions feat. Vivian Wang (Sacred Bones, 2019)
Jenny Hval – Ordinary feat Vivian Wangs, Félicia Atkinson (Sacred Bones, 2019)
Lana Del Rey – Cinnamon Girl (Polydor/Interscope, 2019)
Lana Del Rey – Hope is a Dangerous Thing for a Woman like me – but I have it (Polydor/Interscope, 2019)

Spustit audio

Související