Končí na ubytovně lidé, kteří „neumí bydlet“? Diskuse o zákonu o sociálním bydlení začíná od nuly

Zatímco doteď zákon o sociálním bydlení připravovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, posunul se letos do kompetence Ministerstva pro místní rozvoj. Opět se navíc vrátilo kontroverzní téma ubytoven. Ministerstvo totiž navrhlo, že chce stavět takzvané sociální domovy. Téma ubytoven se vrací pravidelně, přesto, že podle odborníků na bezdomovectví nefunguje.

Podle předsedy Platformy pro sociální bydlení Štěpána Ripky by ani státem certifikované ubytovny problém neřešily. „Když se dnes někdo dostane do ubytovny, tak tam zůstává dlouhodobě a prakticky nevede cesta ven,“ tvrdí Ripka. Ubytovny jsou podle něj spíš součástí problému. Pokud se nabízejí jako součást řešení, tak je to podle něj špatně. „Na ubytovnách končí ženy s dětmi, které utekly ze situace domácího násilí. Proč by tam měly žít sedm let, což je dnes medián, jaký stráví matky samoživitelky na ubytovně? Mají tam strávit maximálně týden, to prostě není vhodné prostředí pro děti.“

V bytovém domě ve Veslařské ulici platí tříčlenná rodina za jednu místnost přes 11 000 Kč měsíčně. Sociální zařízení a kuchyňka jsou společné|foto: Gabriela Hauptvogelová

„Na ubytovnách jsou zpravidla lidé, kteří už nějaké byty měli a přišli o ně. A pokud neodstraníme příčinu, proč o ně přišli, tak se to bude opakovat dokola,“ nesouhlasí zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček. „Příčina je jejich způsob života, nesnesou se s jinými lidmi a nepracují. Nemáme vytvořen systém, kde by tito lidé bydleli, aniž by se to týkalo ostatních občanů v obci.“ Ripka kontruje tím, že bývalá ministryně Jourová taky nějaký čas bydlela na ubytovně. „Může se to stát každému z nás. A je nesprávné nálepkovat lidi z ubytoven, že udělali nějakou chybu, a proto budou vždy chybovat dál.“

Projekt sociálního bydlení v Brně Rapid Rehousing Platforma spolupřipravovala, poskytuje lidem v bytové nouzi možnost bydlení ve standardním bydlení, které je finančně dostupné. Většina z padesáti brněnských rodin, kterým byly byty zprostředkovány, v nich stále bydlí a odrazila se ode dna. „Jsou lidé, kteří umí v bytech bydlet, a jsou lidé, kteří potřebují zvláštní bydlení, považují veřejný prostor za součást bytu a nepotřebují řadu věcí. Lidé nejsou stejní a používat na ně stejné kategorie se nám vymstí,“ tvrdí ale zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček.