Konec houbařského tápání. Čeští vývojáři přišli s aplikací pro rozpoznávání hub

Dne 21. února na Zemi dorazila šarže ritonaviru, antivirového léku používaného při léčbě HIV a COVID-19. Cílem mise bylo dokázat potenciál automatizované výroby farmaceutických léků ve vesmíru. V optimálním případě by se mohlo jednat o vydláždění cesty pro nové a účinnější metody vývoje léků. Informoval o tom server BBC.

Mise W-1 vznikla pod záštitou kalifornského start-upu Varda Space Industries a započala na palubě rakety SpaceX Falcon 9 v červnu 2023. Samotná kapsle pro farmaceutický náklad váží přibližně 90 kg a je během několika měsíců strávených na oběžné dráze teoreticky schopna vyrobit téměř 100 kg produktů. Při počáteční misi se však v sedmadvacetihodinovém zkušebním provozu vyrobilo pouze malé množství ritonaviru. V současnosti se Varda připravuje na druhou misi, která ponese první komerční náklad.

Během několika posledních let se díky experimentům na palubě Mezinárodní vesmírné stanice a dalších kosmických lodí prokázalo, že výroba farmaceutických léků je ve vesmíru možná. Výhodou jsou totiž podmínky mikrogravitace. Spousta procesů stavby složitých krystalických molekul – jako jsou třeba i protilátky používané k léčbě rakoviny – probíhá ve vesmíru jinak než na Zemi. Díky nedostatku gravitace se rostoucí struktury nedeformují a nemění svou povahu. „Důkazy naznačují, že krystaly pěstované v mikrogravitačním prostředí mají 80% nebo i větší šanci, že budou nadřazené svým protějškům vypěstovaným na Zemi,“ říká profesorka Anne Wilson, výzkumnice z Butler Univerzity v Indianapolis.

Pokud jde o vesmírnou výrobu produktů následně využívaných na Zemi, velkou výzvu představuje i ekonomika. Varda Space Industries chce proto vybudovat vlastní kosmickou loď, která by byla všestrannější a znovupoužitelná. To by umožnilo její renovaci a také rychlejší opětovné spuštění.

Autonomní republika Ruské federace prý ustanovila, že veškerá hudba by měla odpovídat tempu 80 až 116 tepů za minutu (BPM), píše server Sky News.

Nový standard hudby je ve srovnání se současnou populární hudbou relativně pomalý. Zákaz by se proto týkal především západní rave a techno hudby s vyšším BPM. Vůdce republiky Ramzan Kadyrov pověřil ministra kultury Musu Dadajeva, aby čečenskou hudbu přizpůsobil národní mentalitě, jak napsaly nezávislé online noviny Moscow Times. „Půjčovat si hudební kulturu od jiných národů je nepřípustné,“ řekl údajně Dadajev.

Zákaz zřejmě vyšel v platnost po schůzce republikového ministerstva s místními i regionálními umělci. Hudebníci dostali čas do 1. června na přepsání skladeb, které nesplňují kritéria. Jestliže umělci nová pravidla odmítnou následovat, nebude jim dovoleno rychlejší písně hrát na veřejnosti.

Čečensko v posledních letech také zažívá vlnu násilí proti LGBTQ+, přichází mimo jiné i zprávy o čistkách proti homosexuálům. OSN tyto akty označila za „pronásledování a násilí v bezprecedentním měřítku“.

Z natočených záběrů vyplývá, že se více než půl kilometru vysoká budova sice kymácela, silnému zemětřesení ale odolala díky své flexibilitě a železobetonu. Pevnost betonu v tlaku kombinovaná s ocelí v tahu totiž činí budovu dostatečně pružnou. Mrakodrap, původně známý jako Finanční centrum Tchaj-pej, se tedy při otřesech půdy pouze houpe, jinak ovšem zůstává pevně na zemi a přírodním katastrofám odolává. Podobný princip staveb je v zemích východní Asie po staletí základem tradiční architektury - budovy odolávají seismickým silám tak, že se pohybují s nimi spíše než proti nim. Příkladem jsou třeba japonské pagody nebo čínské paláce.

Postmoderní mrakodrap se navíc může pyšnit inovací, která chrání budovu o to více. Jde o obrovské zařízení připomínající kouli, které je známé jako „vyladěný tlumič hmoty“. Tato zlatá ocelová koule je zavěšena na 92 silných kabelech mezi 87. a 92. patrem, a může se proto pohybovat až o 1,5 metru libovolným směrem. Chová se tedy jako kyvadlo, které tlumí kymácení.

„Když se budova začne třást, tlumič se začne pohybovat opačným směrem. V případě Tchaj-pej 101 je zavěšený, takže bude zaostávat, když se věž kýve, a bude absorbovat kinetickou energii pohybem v opačném směru,“ vysvětluje nizozemský architekt Stefan Al. 

Tlumiče hmoty lze vnímat jako harmonické absorbéry, které jsou vyladěny tak, aby rezonovaly na stejné frekvenci jako budova, ale s vlnovými délkami začínajícími dříve nebo později. Tím pomáhají potenciálně katastrofickou energii rozptýlit. Toto bezpečnostní opatření je v současnosti nedílnou součástí moderních výškových budov.

„Vyladěné tlumiče hmoty využívají mrakodrapy po celém světě, včetně ‚super hubené‘ věže Steinway v New Yorku a dubajského Burdž al-Arab ve tvaru plachty, který jich má jedenáct,“ podotýká Stefan Al.

Americká technologická společnost ve zprávě uvádí, že Čína se už jednou pokusila o dezinformační kampaň generovanou umělou inteligencí v lednových prezidentských volbách na Tchaj-wanu. Doplňuje, že dopad obsahu vytvořeného umělou inteligencí je sice malý, ale to se může změnit. „Rostoucí čínské experimentování s memy, videem a zvukem bude pokračovat – a může být účinné,“ uvedla společnost Microsoft.

Pekingem podporovaná skupina Storm 1376, známá také jako Spamouflage nebo Dragonbridge, byla během tchajwanských voleb velmi aktivní. Její pokusy o ovlivnění voleb zahrnovaly umístění falešného zvukového záznamu na YouTube, na kterém kandidát Terry Gou, který v listopadu odstoupil, podporuje jiného kandidáta. Společnost Microsoft uvedla, že klip byl „pravděpodobně vytvořen umělou inteligencí“. YouTube ale obsah odstranil dřív, než se dostal k většímu množství uživatelů.

Skupina podporovaná Pekingem šířila o kandidátovi Williamu Laiovi – který stojí za suverenitou ostrova a proti němuž Peking vystupuje – sérii memů vytvořených umělou inteligencí. Ty proti Laiovi vznášely nepodložená obvinění ze zpronevěry státních prostředků. Ve zvýšené míře používali čínští aktivisté televizní zprávy generované umělou inteligencí. Přičemž dodávali nepodložená tvrzení o Laiově soukromém životě, včetně toho, že je otcem nemanželských dětí.

Společnost Microsoft dodala, že čínské skupiny pokračují ve vlivových kampaních ve Spojených státech. Aktéři podporovaní Pekingem používají účty na sociálních sítích, aby kladli „rozdělující otázky“ a snažili se porozumět problémům, které rezonují u amerických voličů. „Mohlo by se jednat o shromažďování zpravodajských informací a zpřesňování klíčových demografických údajů voličů před prezidentskými volbami ve Spojených státech,“ uvedl Microsoft v blogovém příspěvku, který zprávu doprovází.

Kodex je psaný koptským písmem na papyru a historikové ho považují za jednu z nejstarších existujících knih vůbec. Text má „monumentální význam jako svědectví o nejranějším fázi šíření křesťanství ve Středomoří“, uvedl Eugenio Donadoni, hlavní odborník na knihy a rukopisy v aukční síni Christie's. Cena jednoho z nejstarších dokladů křesťanství v oblasti Středozemního moře se odhaduje na téměř 90 milionů korun.

Kniha je součástí Bodmerových papyrů, sbírky několika textů, které byly objeveny v padesátých letech 20. století a zahrnují křesťanské spisy, biblické úryvky a pohanskou literaturu. Samotný rukopis obsahuje texty včetně prvního úplného Petrova listu, knihy Jonáš a velikonoční homilie. 104 stran rukopisu napsal jeden písař na úsvitu křesťanství. Psal je v průběhu čtyřiceti let.

Pozoruhodná zachovalost knihy se připisuje suchému klimatu Egypta. Obchodník Martin Schøyen rukopis draží spolu s dalšími díly ze své sbírky, která je jedním z největších rukopisných archivů na světě. Kodex je teď do 9. dubna vystaven v Christie's v New Yorku. Dražit se bude v Londýně 11. června.

Na rozdíl od většiny velkých světových ekonomik, v Japonsku stále platí, že manželské páry musejí mít stejné příjmení. Manželky si obvykle berou jméno svého manžela a sňatky osob stejného pohlaví v Japonsku nejsou legální. V čele hnutí za změnu pravidel stojí nejen obhájci práv žen, ale také ti, kteří se snaží zachovat rozmanitost japonských příjmení.

Podle profesora Hirošiho Jošidy, ekonoma z univerzity Tohoku v Sendai, který studii vedl, by v roce 2531 mohli mít všichni Japonci příjmení Sato. Toto jméno má v současnosti asi 1,5 % japonské populace. To se nemusí zdát hodně, stejně jako fakt, že v letech 2022 až 2023 se počet nositelů tohoto příjmení zvýšil asi na dvojnásobek. Ve vzdálenější budoucnosti to ale při stávajícím trendu může mít dost zásadní důsledky. Pokud by se zastoupení příjmení Sato i v dalších letech zvyšovalo stejným tempem, v roce 2446 by se tak jmenovala už polovina japonské populace a v roce 2531 by to bylo už plných 100 %. Profesor Jošida ale připustil, že jeho prognóza obstojí jen v případě, že se v zemi zastaví trend poklesu porodnosti a sňatků.

Řešením epidemie příjmení Sato by podle profesora Jošidy byla změna zákona, která by umožnila lidem ponechat si rodné příjmení i po svatbě. Podle průzkumu by ji využilo téměř 40 % lidí. Pokud dosadíme do rovnice tato data, výsledkem by v roce 2531 byl podíl lidí se jménem Sato jen necelých 8 % populace. „Když se všichni budeme jmenovat Sato, budeme se muset pak označovat čísly? To by nebylo dobré,“ říká profesor. Podle něj by stejné příjmení vedlo také ke ztrátě rodinných a regionálních vazeb.

Spojitost příjmení s konkrétním regionem v japonské společnosti nezanedbatelný význam. Například prefektura Wakajama se považuje za „kolébku“ druhého nejčastějšího japonského příjmení Suzuki. A jelikož i tam populace stárne a ubývá, vypsali tady dokonce finanční odměnu pro každého Suzukiho, který se do prefektury přistěhuje.

Trápení Heroa a jeho majitele začalo minulý týden. Později policie v kanadské Albertě dostala hlášení o zranění psa. Muži zákona to šli zkontrolovat, ale zvíře nenašli. O několik hodin později dostali další stížnost od muže, kterého pokousal velký pes ve stejné oblasti. A neušetřil ani jeho čtyřnohého přítele. Policisté se vydali na místo znovu a objevili akitu-křížence. Když se přiblížili, uslyšeli volání o pomoc. Blízko psa, v bahnitém příkopu skrytém za vysokou trávou, ležel 61letý muž. Ten policistům řekl, že tam uvízl už před dvěma dny. Jeho akita Hero zatím zůstal poblíž a chránil ho.

Statečnost a oddanost psa na internetu vyvolaly širokou odezvu a přiměly jednu z místních organizací na záchranu zvířat k tomu, aby vybrala peníze na pokrytí účtů za veterináře pro Heroa a další domácí zvířata, která byla do 48hodinového příběhu nechtěně zatažena. „Dotklo se to mého srdce. Téměř okamžitě jsem se rozplakala, jen jsem ten příběh slyšela,“ řekla Alana McPheeová, úřadující prezidentka organizace Taber Lost Paws Society.

McPheeová uvedla, že její nezisková organizace má speciální program péče o psy. Proto byl Hero po kontrole veterinářem převezen do jejich útulku. Měl podle ní několik škrábanců, ale jinak byl v pořádku. Zvíře majitele, který nahlásil pokousání a nevědomky tak policii přivedl k záchraně Heroova majitele, mělo „poměrně značná zranění“, řekla McPheeová. Kampaň na GoFundMe, kterou její organizace spustila, shromažďuje peníze, které mají pomoci s účty za veterináře jak pro Heroa, tak pro dalšího psa, který je podle McPheeové kříženec rotvajlera jménem Jack. Policie na sociálních sítích uvedla, že když se muž dozvěděl okolnosti, proč Hero pokousal jeho a jeho psa, „měl pro situaci pochopení“ a byl vděčný, že se podařilo zachránit Heroova majitele.

„Hero chránil svého pána. Ten pes pravděpodobně několik dní nejedl. Byl neuvěřitelně vystresovaný a bezmocný. Svému majiteli neuměl pomoci. Musel se navíc bránit před kojoty,“ řekla McPhee. „V útulku se neustále setkáváme s tím, jak jsou psi věrní a úžasní,“ dodala.

Na obrovské gorilí samce bijící se v prsa je neuvěřitelný pohled. Každý, kdo zná filmy o King Kongovi nebo hru s Donkey Kongem ze série Mario Bros, by se vsadil, že to je jasná výzva k souboji nebo výraz triumfu. Vědci ale zjistili něco jiného. Během studie sledovali chování celkem šesti dospělých samců gorily horské, kteří žili v jednom ze rwandských národních parků. Natočil na kameru 36 epizod, při nichž se primáti bili do vlastních hrudí.

Následná analýza videozáznamů ukázala, že délka bouchání, počet ran ani jejich intenzita neměla souvislost s velikostí primáta. Při té příležitosti autoři poznamenali, že mohutné tělo je u goril spojené s reprodukčním úspěchem i lepším postavením mezi ostatními samci. Vědci se proto domnívají, že bití do hrudi by mohlo být pro gorily způsobem, jak svou velikost zdůraznit. „Zjistili jsme, že se jedná o skutečný a spolehlivý signál – samci chtějí udělat dojem, že jsou větší než ve skutečnosti,“ uvedl spoluautor výzkumu Edward Wright. Podle Wrighta se jedná zároveň o taktiku, jak se vyhnout hrozícímu souboji. „Docela často je to jen o úderech do vlastní hrudi, k bitce nakonec nedojde,“ řekl.

Při tlučení do hrudi vzduchové vaky pod gorilím hrtanem vydávají zvuk. Čím větší samec, tím je zvuk hlubší. Předpokládá se, že tímto zvukem gorilí samci vysílají signál, jak jsou velcí a dominantní, a snaží se tak odradit konkurenční samce od své sociální skupiny. Kromě toho se předpokládá, že každý úder může fungovat jako vizitka. Členové skupiny mohou podle tohoto zvuku dominantního „stříbrohřbetého“ samce identifikovat. Kromě toho, že menší samci slyší údery do hrudi vedoucího samce a vědí, že se mu mají vyhnout, mohou odpovídat svými vlastními slabými údery do hrudi. Tím „šéfa“ upozorní na svou přítomnost a zároveň mu dají najevo, že se mu fyzicky nemohou rovnat.

Jak údery do hrudi ovlivňují samičí polovinu gorilí společnosti, se zatím příliš neví. Je ale jisté, že samci se do hrudi bijí více, když jsou samičky v jejich sociální skupině právě schopné páření.

Zvířata, která se umí pohybovat po strmých útesech ostrova Alicudi, kdysi žila harmonicky vedle lidských obyvatel. A v posledních letech se stala stejnou turistickou atrakcí jako zdejší spící sopka. Teď jich je ale na ostrově tolik, že se ze svého obvyklého sídla na vrcholu sopky začala stahovat do obydlené oblasti. Tady ničí zeleň, působí spoušť v zahradách, boří části kamenných zdí, a dokonce vnikají do lidských obydlí. Iniciativu „adoptuj kozu“ místní obyvatelé považují za nejšetrnější řešení problému.

„Rozhodně nechceme ani uvažovat o vybíjení zvířat, takže podporujeme myšlenku jejich darování,“ řekl starosta ostrova Riccardo Gullo. „Žádost o kozu může podat kdokoli, nemusí to být farmář. Neexistují ani žádná omezení ohledně počtu zvířat.“ Lidé mají na podání žádosti čas do 10. dubna. „Už jsme měli několik telefonátů, mimo jiné od farmáře z ostrova Vulcano, který by si rád vzal několik koz, protože mimo jiné vyrábí sýr ricotta,“ dodal Gullo. „Pokud má někdo možnost si kozy ochočit, mohl by to být krásný a lidský způsob, jak problém zvládnout.“

Kozy byly poprvé přivezeny do Alicudi před 20 lety, a to údajně někým, kdo měl v úmyslu zvířata chovat. Z plánu ale sešlo a kozy majitel nechal na ostrově. Gloria, která vlastní Golden Cafe Noir v přístavu Alicudi, uvedla, že zvířata se stala „nezvladatelnými“: „Pohybují se ve smečkách a způsobují škody, je jich prostě příliš mnoho.“ Jedna koza si chodila sedat pod stůl v jejím baru. „Byla to trochu atrakce, ale pak se člověk bál, jestli někoho nepokousá.“ I když iniciativu uvítala, zpochybnila její proveditelnost. Dostat se na vrchol Alicudi, kde se vesnice nachází, vyžaduje strmé stoupání. „Jak ty kozy dostanou zpátky dolů?“ ptá se Gloria. „Možná by potřebovali vrtulník, který by přenesl dvě nebo tři najednou. Je to pěkný návrh, ale zatím neexistuje žádné logistické řešení,“ myslí si majitelka kavárny.