Korán, nebo techno? Sufian Massalema o víře, která se propisuje do poezie

Víra byla podle Massalemy v jeho rodině přítomná, nikdy ale netvořila hlavní téma domácího života. „Myslím si, že většina členů naší rodiny je věřící, jakkoliv to nikdy nebylo hlavním tématem naší domácnosti,“ vypráví. Náboženské svátky doma pravidelně nedodržovali a rodiče děti k žádnému náboženství nenutili.

Pro něj i jeho bratra se tak víra stala osobní cestou. Nevycházela z povinnosti ani z rodinného očekávání, ale z vlastního hledání a přemýšlení.

Na islámu Massalemu oslovila mimo jiné jeho návaznost na judaismus a křesťanství. Důležité pro něj bylo, že když se stal muslimem, nepřišel tím o Ježíše, Bibli ani Tóru. Ve všech těchto tradicích a posvátných textech nacházel hloubku a něco, s čím se dokázal ztotožnit. Islám podle něj tyto tradice propojuje a určitým způsobem završuje.

Stejně důležitá pro něj byla i otázka, jak rozumět Bohu. Jeho cesta k islámu proto nezačínala u náboženské příslušnosti, ale ještě před ní. „Myslím si, že jsem dřív byl věřícím, než jsem se stal muslimem,“ říká.

Víra tak v Massalemově vyprávění nepůsobí jako něco, co člověk jednoduše převezme po rodině. Je spíš výsledkem postupného bádání, v němž se mohou potkávat různé tradice, aniž by se navzájem rušily. Podobně jako v jeho poezii tu vedle sebe zůstávají různé světy, zkušenosti a obrazy, které není nutné uzavírat do jediné pevné identity.

Kdy se z osobní zkušenosti s vírou stává básnický materiál? A existuje něco natolik intimního nebo posvátného, že by to do své poezie nikdy nepustil? Poslechněte si celý rozhovor se Sufianem Massalemou v Hergot!u.