Kreativec Lada Brůnová: Překonání anorexie je pro mě největší životní výhra

Lada Brůnová

„Vždy jsem byla oplácané dítě. V pubertě jsem začala hubnout a najednou přišly pochvaly za mou postavu. I proto jsem hubla dál, i když to nebylo potřeba. Z jídla se stala obsese,“ vzpomíná na pubertu Lada Brůnová, která momentálně pracuje pro obecně prospěšnou společnost Elpida. Projektů, které mají smysl a které různým lidem pomáhají, má za sebou několik. „Cítila jsem, že v PR už něco umím a že bych mohla pomoct někde, kde to dává smysl,“ říká v Rozhovoru Martina Minhy.  

Lada Brůnová momentálně věnuje veškeré pracovní úsilí obecně prospěšné společnosti Elpida, centru, které se snaží zlepšit kvalitu života seniorům. „Za ten rok jsem na seniory změnila názor. Potkávám se tedy hlavně s těmi aktivnějšími z Prahy. Nemaluji si obrázek, že jsou všichni senioři takhle aktivní, samostatní a čiperní. Možná bych řekla, že ti, co chodí do Elpidy, jsou svým způsobem odlišní. Ale obecně jsem si díky té práci uvědomila, jak to stáří může být hrozně pestré. Uvědomila jsem si, jak samotné oslovení ‚důchodce‘ je hrozně nešťastné. Podle mě ten negativní obraz utváří i média, která seniory často zobrazují např. z čekáren nebo z diskontů. Často je označují za nemocné, chudé, že už jsou zkrátka někde jinde. Podle mě obecně skupina seniorů nejde popsat. Je to hrozně heterogenní skupina lidí. Někdo je na tom zdravotně či finančně lépe, někdo hůře. To je jasné. Ale my se v Elpidě řídíme tím, že se snažíme ze seniorů udělat sebevědomou a respektovanou součást naší společnosti. Největší zájem je momentálně o jazykové a počítačové kurzy. Senioři se momentálně nejvíc snaží o samostatnost,“ říká Lada Brůnová.

Lada Brůnová má v oblasti PR více než jedenáctiletou zkušenost. Druhým rokem pracuje pro centrum Elpida, které se snaží zlepšit kvalitu života seniorů. Předtím působila v NF Neuron na podporu vědy i v komerčních PR agenturách. Pracovala také pro Loono, pro které připravila kampaň #prsakoule, jejímž cílem je naučit mladé lidi, jak odhalit rakovinu prsou a varlat včas. V roce 2012 spoluzaložila projekt Creative Mornings, společenské ranní přednášky v Praze. Vystudovala FSV UK, obory marketingová komunikace & PR a mediální studia.

Hodně se do povědomí mladých lidí dostala kampaň týmu Loono #prsakoule. Jak ty vůbec vnímáš zájem mladých lidí o zdraví?

Já si myslím, že i právě v tomhle byla ta kampaň skvělá. Upozornila lidi na něco, co je třeba vůbec nenapadlo. Ta kampaň byla pojatá dost pozitivně. Díky tomu kontroverznímu a hravému názvu #prsakoule kolem toho byla spousta legrace. Bylo zajímavé sledovat lidi, kteří docházeli na naše workshopy o tom samovyšetření. Uvědomili si, že to je fakt těžké téma. Že opravdu i mladí lidé můžou na rakovinu umřít. Ale myslím si, že ta zvolená forma byla hrozně důležitá proto, aby si to ty lidi uvědomili. Hlavně díky tomu se to dostalo mezi dost mladých lidí.

Lada Brůnová

Pracuješ pro obecně prospěšnou společnost Elpida, která se snaží zlepšit kvalitu života seniorů. Co tě přivedlo k této práci?

To byla souhra okolností. Když jsem pracovala pro NF Neuron, tak jsem si hodně kreslila do šuplíku. Zaujal mě velmi osobní blog Zuzky Kučerové. Hrozně mě bavily její texty, a tak jsem jí to několikrát napsala. Ona zareagovala tím, že já zase hezky kreslím a jestli bychom to nemohly dát dohromady. Napadlo nás, že bychom to mohly spojit a že by její texty s mými ilustracemi mohly vyjít knižně. Napadlo nás, že v případě, že bychom z toho vytěžily nějaké finance, že bychom je rády věnovaly nějaké organizaci, která nás obě baví. Nakonec jsme vybraly právě Elpidu. Kniha se začala opravdu prodávat a my jsme finance věnovaly Lince seniorů, což je celorepublikový projekt – krizová linka pro seniory a pro lidi, kteří o seniory pečují. No, a kromě toho mi byla Elpidou nabídnuta spolupráce. Po pár měsících jsem se jim ozvala, a tak to celé vzniklo.

Lada Brůnová

V pubertě sis prošla mentální anorexií. Máš z toho do teď nějaké následky?

Spoustu jídel jsem si musela odblokovat. Ve fázi mentální anorexie postupně vyřazuješ určité potraviny, které ti přijdou moc tučné. Nakonec to osekáš natolik, že nejíš skoro nic. To jídlo je pak nepřítel, za kterým se skrývají kalorie. Čili jsem si musela ty potraviny postupně do života zase vrátit. Ještě teď mám některá jídla, která nechci jíst. Není mi to příjemné. Asi tam pozůstatek stále je a vždy bude. Vždy si budu muset na jídlo dávat pozor. Ona je ta nemoc i tak ostatně popsaná. Spousta lidí tomu propadne lehce znovu. Ta nemoc tam s tebou pořád je. Jen ji zkrátka lépe kontroluješ.

Jakou mají dnes v public relations sílu sociální sítě? Za kterými prospěšnými projekty Lada Brůnová stojí? Co ji k tomu motivuje? Kde se na podobné projekty berou finance? Jak je na tom česká věda? Jak vnímá vztah mladší generace a seniorů? Poslechněte si v Rozhovoru Martina Minhy na Radiu Wave.