Krev, pot a žádná AI. Proč je lidskost největší zbraní proti umělé inteligenci?
To, že za uměleckým dílem stojí člověk, byla dřív samozřejmost – dnes je to něco, co pro jistotu uvádíme. Na sítích, v závěrečných titulcích filmů i na přebalech alb se čím dál častěji objevuje prohlášení: „No AI was used“. Proč máme najednou potřebu akcentovat, že za naší tvorbou stojí krev a pot, a ne jenom dobře napsaný prompt?
„Dotýkáme se tím nějaké základní hodnoty člověka. Toho, co je vůbec náš přínos, ať už do uměleckého díla, nebo i celkově tady na světě,” říká umělkyně a výzkumnice v oblasti syntetických médií Lenka Hámošová. Nástup generativních modelů totiž tvůrce a tvůrkyně nutí znovu definovat, kým vlastně jsou.
Sama Hámošová s umělou inteligencí ve své tvorbě aktivně spolupracuje a experimentuje. O to víc si ale hlídá vlastní hranice. „První věc je vůbec si označit, kam přesně AI do svého procesu pustím. Prerekvizitou k tomu je vědět, v čem jsem já sama dobrá a kde leží moje přidaná hodnota,“ vysvětluje.
„Umělá inteligence nás jednoznačně převyšuje v ‘kognitivních’ kapacitách. Tam bychom si mohli zoufat,“ připouští výzkumnice. „Jenže jí chybí žitá zkušenost. Je velmi dobrá ve vyvolávání pocitu, že nás chápe, ale není to založené na tom, že by si danou situaci odžila, protože nemá fyzické tělo. Všechno jsou to jen zprostředkované informace,“ dodává.
Poslechněte si novou epizodu Hotspotu o lidskosti jako formě rezistence vůči umělé inteligenci.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
