Krkonošská rodina od císaře po Hitlera. Román Rozpůlený dům vypráví o lidech zaskočených dějinami

Už z věnování „Mému tátovi, mému strýci“ je zjevné, že kniha spisovatelky a novinářky Alice Horáčkové je osobní záležitost. Podtitul románu, který zní Příběh sudetské rodiny, naznačuje, že se jedná o kroniku. Děj sahá od konce rakousko-uherského císařství až po odsun sudetských Němců a je částečně fikční verzí dějin autorčiny vlastní benecké rodiny. Vyprávěná je v krátkých kapitolách, zachycujících obvykle jednu situaci, jednu potenciální filmovou scénu. Nazvané jsou často podle detailů. Například Tkalcovský čaj, Šejdrem, Nazdar nebo Jémine. Anebo taky Háknkrajc.

Právě mozaikové členění dělá z knihy překvapivě dynamickou a nesmírně čtivou záležitost, román se těžko odkládá. Většinu textu tvoří dialogy, přímé a polopřímé řeči postav. Život na horách prezentovaný bez většího vysvětlování působí nesmlouvavě. Porody, úmrtí, veselky, znásilnění, zábory, odvody do války, utrpení v zákopech a v lágrech, všechno to působí málem jako epizody, které obyvatelé a obyvatelky Benecka absorbují do svých životů, protože vlastně moc nemají jinou možnost. O bolesti mluví málo, pijí pálenku z šišek a otázky po celkovém smyslu nevznášejí ani během spiritistických seancí. Život jde vždycky nesmlouvavě dál.

Nacista, pacifista, pošťák…

V jediné komunitě, a dokonce jediné rodině Hollmanových, o které Rozpůlený dům vypráví, byli český vlastenec, německý továrník a arizátor židovských podniků blízký Heydrichovi, smíšená manželství, oportunisti a hodně lidí, ke kterým jakékoliv podobné nálepky mohly doputovat až později, s nutným zjednodušením. Jde být nacista, pacifista, pošťák, voják, pytlák a otec v jediné osobě? Ve střední Evropě to v průběhu první půlky 20. století rozhodně šlo. Hodnocení není jednodušší, když se na lidskou komedii podíváme víc zblízka.

Spisovatelka Alice Horáčková|foto:archiv Alice Horáčkové (foto: Richard Klíčník, Argo)

Rozpůlený dům nabízí dějiny Krkonoš první poloviny 20. století vlastními hlasy postav, z nichž hodně je ženských. I když je kniha kolektivní celorodinný román spletený z mnoha příběhů, největší dostředivou sílu má Zdena, kterou sledujeme od dospívání. Dopisy mezi ní a její nejlepší přítelkyní Anežkou také knihu rámují. Ženy se z románu jeví jako svým způsobem stabilnější a spolehlivější. Nerevoltují otevřeně proti tomu, v čem žijí, ale vlastní důstojné místo ve světě si často hledají vyrovnaněji a rozumněji než muži. Nerovnost a nespravedlnost jejich postavení ale jasně rozeznáváme.

Čtivý vícehlas

Z knihy je patrné množství práce při rešerších – autorka využívá staré fotografie, kroniky i pamětnická setkání. Ale nejde o dílo regionalistické nebo naučné, nakonec hajoťáci nebo heftlinkové se v textu objevují bez jakýchkoli vysvětlivek. Smyslem je poutavé vyprávění o lidech zaskočených dějinami. I ti, kteří si mysleli, že jsou na ně připraveni, nebyli.  Vypravěčka je nezbavuje zodpovědnosti za jejich konkrétní rozhodnutí, ale je schovaná spíše v celku, než v tom, že by komentovala a hodnotila turbulentní dění nebo vytvářela vlastní teorie dějin od císaře pána po Henleina a Benešovy dekrety. Skrze text Horáčková nabízí pochopení věcí, kterého se sama dobírá.

Největší hodnota Rozpůleného domu není v tom, že by objevoval v českých dějinách něco zásadně nového. Sudetské dějiny známe, překvapení v celkovém rámci událostí ani žádné alternativní historie se konat nebudou. Není to první rodinný román ženské autorky, ani první dobová kronika v současné české literatuře. Jde ale o detailní, nuancovaný a skvěle strukturovaný vícehlas, kterým se vypráví o rodině v protichůdných zájmech běhu času. Alice Horáčková zúročila spoustu zkušeností z předcházejících knih založených na skutečných osudech, jako byla například prvotina „Vladimíra Čerepková. Beatnická femme fatale“. Rozpůlený dům je její dosavadní literární vrchol a nemělo by se na něj zapomenout při bilancování celého letošního roku v české kultuře.

Jak vypadají dějiny první půlky 20. století z perspektivy česko-německé krkonošské rodiny? Poslechněte si celou recenzi na románovou novinku Alice Horáčkové Rozpůlený dům.