Krvavý rok: loni bylo zavražděno 185 ekologických aktivistů

03660870.jpeg
03660870.jpeg

Chránit životní prostředí je v některých zemích velmi nebezpečná záležitost. To ukazuje nová zpráva britské organizace Global Witness, která v minulém roce zdokumentovala 185 případů vražd ekologických aktivistů. Je to nejvíc za 14 let, po která se tato smutná statistika vede.

Když byla letos v březnu v Hondurasu zastřelena laureátka Goldmanovy ceny Berta Cáceres, šokovalo to celý svět. Ve zprávách ale poněkud zanikla informace, že násilí proti lidem snažícím se chránit životní prostředí je čím dál tím větší problém. Podle zprávy On Dangerous Ground, kterou před nedávnem vydala britská nevládka Global Witness, znamená 185 vražd aktivistů v roce 2015 skoro šedesátiprocentní nárůst oproti číslu z předešlého roku. Autoři studie sice přiznávají možnost, že se jim nepodařilo zdokumentovat všechny vraždy, takže je toto srovnání potřeba brát s rezervou, nicméně samotný fakt, že násilnou smrtí každý loňský týden zemřeli víc než tři ochránci přírody, je dostatečně výmluvný.

Čtěte také

Krvavá praxe přitom tradičně nejvíc sužuje některé regiony, hlavně jižní Asii a Ameriku od Mexika na jih. Obecně platí, že nejhorší situace je tam, kde ochrana přírody stojí v cestě podnikatelským záměrům velkých firem, nejčastěji spojených s těžbou surovin, agrobyznysem, těžbou dřeva, stavbou přehrad a lovem. Stejně jako v minulých letech bylo nejvíc aktivistů zabito v Brazílii. Většinu z padesáti zavražděných tvořili členové amazonských vesnických komunit, kteří brojili proti agrobyznysu a záborům půdy velkými plantážemi a ranči. „Zabíjení se stalo politicky přijatelným nástrojem k dosažení ekonomických cílů,“ říká k tomu brazilský ochranář Felipe Milanez.

Podobně hrozivá situace panuje i na Filipínách, kde tragický osud potkal 33 lidí. Oběti převážně vystupovaly proti těžbě uhlí a drahých kovů. To byl i případ dvou mužů z domorodého kmene Lumad v oblasti Mindanao, které v září skupina ozbrojenců popravila před zraky celé vesnice. Další muž byl unesen a jeho tělo nesoucí známky mučení bylo nalezeno později. 3000 členů kmene pak ze strachu opustilo svůj domov. Mezi další země, kde jde při ochraně přírody o život, patří Kolumbie, Peru, Nikaragua, Kongo, ale i Indie nebo Thajsko.

03584925.jpeg

Ve většině zemí, kde k tomuto typu vražd dochází, jsou v největším nebezpečí členové domorodých komunit, kteří vystupují proti ničení přírody. Zpravidla totiž patří mezi společensky i ekonomicky marginalizované skupiny, pro které je nesmírně obtížné dovolávat se spravedlnosti. Jen zřídkakdy se dočkají ochrany od policie, a dojde-li k nejhoršímu, bývá vyšetřování zoufale neefektivní. Global Witness dokonce odhaduje, že v 11 případech stáli za vraždami sami příslušníci policie a ve 13 případech členové státních ozbrojených složek.

Fyzická likvidace lidí kritizujících projekty, které vážně ohrožují životní prostředí, je bohužel jen špičkou ledovce snah o jejich umlčení. Namísto toho, aby vznikaly zákony zabraňující násilí, v mnoha zemích i nadále přitvrzují opatření drasticky omezující možnost občanské společnosti zasahovat do veřejného dění. To se týká především Afriky, ale i jihovýchodní Asie a Latinské Ameriky.

Přestože se mohlo zdát, že se zabitím Berty Cáceres přetekl příslovečný pohár trpělivosti, o tři měsíce později není o žádných krocích, které by zajistily, aby se podobné případy už neopakovaly, ani slechu. Smutným mementem budiž vražda Billa Kayonga. Tento malajský aktivista a opoziční politik bránící domorodé komunity před destrukcí jejich půdy palmovými plantážemi byl zastřelen minulý týden.