Krzysztof Persak: Polská levice o komunismu nediskutuje

Odkdy polský Ústav národní paměti funguje a jaké jsou jeho hlavní cíle?
Ústav byl zřízen v půlce roku 2000. Jeho hlavním úkolem bylo převzít svazky komunistické tajné služby od tehdejší nové tajné služby a zpřístupnit je, v první řadě obětem komunismu. A samozřejmě taky badatelům a široké veřejnosti. Každý, kdo byl sledován, se může podívat na své svazky.

Ústav ale dostal i další úkoly. Je to jakási hybridní instituce plnící čtyři hlavní cíle. Prvním je správa archivů. Dalším je výzkum a vzdělávání v oblasti soudobých dějin se zvláštním zřetelem na komunistický útlak a odpor proti němu a šíření těchto znalostí mezi veřejností – zejména tou mladou. Do ústavu byla ale taky integrována už existující instituce – Hlavní komise pro vyšetřování zločinů proti polskému národu. Státní zástupce v tomto oddělení úřadu vede trestní stíhání pachatelů zločinů z období nacismu a komunismu. Později vzniklo ještě čtvrté oddělení ústavu, které lustruje případné spojení veřejně činných osob nebo kandidátů do různých funkcí s komunistickou tajnou policií, ať už jde přímo o její funkcionáře, důstojníky nebo informátory.

Co se týče vyšetřování zločinů komunismu, byli v Polsku souzeni nějací komunističtí lídři?
Většina vyšetřovaných byli důstojníci tajné policie, kteří mučili nebo dokonce zavraždili lidi. Proběhlo jen velmi málo vyšetřování vůdců režimu. Tato vyšetřování začala ještě před vznikem ústavu, takže jsme je neprováděli my. Nedávno skončil velmi dlouhý proces se členy vojenské junty, která zavedla stanné právo – dva lidé byli odsouzeni.

Ústav by měl také kompenzovat lidi, kteří trpěli vinou státu. Jak takové kompenzace vypadají?
To je jeden z obecných principů, což ale neznamená, že ústav přímo provádí nějaké kompenzace. To, co my děláme, je jakási symbolická kompenzace – odhalujeme pravdu a snažíme se potrestat zločince, přinést spravedlnost obětem. Přímo kompenzacím se věnují jiné instituce. My například spolupracujeme s ministerstvem spravedlnosti, snažíme se revidovat soudní procesy, při kterých byli lidé perzekvováni za své politické aktivity ve prospěch nezávislého Polska. Verdikty samozřejmě vynáší soud.

Krzysztof Persak |foto: oficiální stránky polského Ústavu národní paměti

Do jaké míry je archiv, který ústav spravuje, zachovalý? A jak moc ho lidé využívají?
Není úplný, mnoho svazků bylo zničeno během přechodové fáze, zejména v období od konce roku 1989 do půlky roku 1990. Nevíme přesně, kolik materiálu bylo zničeno, máme pouze odhady. Obecně se dá říci, že se ničily hlavně nejnovější svazky, případy, které byly tehdy stále aktivní. Zachovaly se tedy především starší materiály.
V Polsku jsou asi nejvíc liberální pravidla pro přístup ke svazkům tajné policie v celé východní Evropě. Jsou bez výjimek plně přístupné historikům a novinářům, každý si může prohlédnout své svazky.

Je podle vás ústav politicky neutrální?
Řekl bych, že ano. Je do jisté míry závislý na parlamentu, který schvaluje rozpočty všech státních institucí. To je ale jediná forma naší závislosti. Šéfa úřadu totiž volí přímo obě komory parlamentu a nejsou to politici, kdo navrhuje kandidáty. Ti jsou vybíráni během několikaúrovňového výběrového řízení. To jsou záruky, že ústav je institucionálně nezávislý na vládě. Pak je tu další skutečnost, že šéf ústavu chce být na politice nezávislý.

Vyskytly se v Polsku nějaké spory o interpretaci období komunismu? Angažuje se v nich nějak levice?
Vyskytly. Nejkontroverznější je v tomto smyslu postoj k zavedení stanného práva v Polsku v roce 1981. Průzkumy veřejného mínění dlouhodobě ukazují, že společnost je v hodnocení této skutečnosti rozdělena zhruba padesát na padesát.
Levice se z diskusí o komunismu stáhla. Neexistují žádné seriózní výzkumy nebo knihy, které by o této tematice publikovali lidé blízcí postkomunistické straně. Nicméně náš ústav zatracují, říkají, že komunismus nebyl nakonec pro obyčejné lidi tak špatný. Ale neúčastní se seriózní debaty o něm.

Ptám se hlavně proto, že česká obdoba vašeho ústavu – ÚSTR – v poslední době prochází něčím, co by se dalo nazvat bojem o interpretaci této éry a co je často chápáno jako souboj politické pravice a levice...
Vím, co se v ÚSTR děje. V Polsku máme naštěstí takovou strukturu ústavu, která je pojistkou proti tomu, aby se tato instituce přikláněla na jednu nebo druhou stranu politické scény. Samozřejmě i u nás proběhla debata, zda byl komunistický režim totalitní, autoritářský nebo jiný, ale byla to debata akademická, nikoli politická.

Jak vnímáte roli ústavu v budoucnosti – například ve světle sílícího antisemitismu v Maďarsku nebo protiromských nálad u nás?
Myslím, že dojde k posunu od stíhání zločinců (už proto, že jak pachatelé, tak jejich oběti postupně umírají) ke spíše výzkumné a vzdělávací roli. Vzdělávat lidi o nedemokracii je klíčové pro zachování demokracie.