Kultura remixu: Kreativně uchopit zvuk
Remixování elektronických skladeb, tedy jednoduše řečeno přepracování skladby za použití (alespoň) některých původních prvků, je postup, který má v dějinách hudby téměř mytologickou úlohu.
Remixováním se může proslavit do té doby neznámý producent. Udělat remix je svého druhu jedna z nejvyšších poct a ocenění práce původního autora skladby. Remixování má svoje kořeny v jamajské hudbě přelomu šedesátých a sedmdesátých let, v osmdesátých letech se začaly remixovat i popové skladby a v devadesátých letech byly remixy motorem rozvoje klubové taneční hudby. S rozmachem internetu a možností stahovat si jednotlivé audio stopy je dnes remix opravdu klíčovým stavebním prvkem současné elektroniky.
Kultura remixů ze své přirozenosti bují především v elektronické hudbě – a pro mnoho současných producentů je právě předělávání skladeb kolegů z branže nepostradatelným doplňkem vlastní tvorby. Remix může mít mnoho podob – od prostého zkrácení a podložení rytmem nutným pro taneční parket až po seriózní rekreativní interpretace Aphexe Twina, který na albu 26 Mixes for Cash předělal orchestrální verzi Bowieho písně Heroes v orchestrální úpravě Philla Glasse. Určitým trendem poslední doby jsou kompletní remixové verze celých alb – ostrovní dramatici Radiohead tak nechali svoji poslední desku The King of The Limbs podrobit beatové inspekci Four Teta, Caribou, Nathana Fakea nebo Marka Pritcharda, který přispěl dokonce dvakrát (jednou pod vlastním jménem, jednou jako Harmonic 313).
Snad nejlépe plní remixy svoji úlohu tehdy, když původně nevýraznou skladbu povýší na dokonalý hudební zážitek. Výtečným příkladem z poslední doby je spolupráce triphopových veteránů Massive Attack s tajemným londýnským producentem a jedním z pionýrů dubstepu Burialem. Ten se zhostil dvojice tracků z nepříliš povedené loňské desky pojmenované Heligoland, konkrétně Paradise Circus a Four Walls. Svoje remixové pojetí skladeb vydal na limitovaném dvanáctipalcovém vinylu v nákladu pouhého tisíce kusů. Exkluzivní ale není jenom forma, ale i obsah. Burial skladby výrazně prodloužil, obě mají kolem dvanácti minut, ponechal vokály a osu skladeb poctivě promáčel svým typickým nostalgickým zvukem. Zároveň naznačil směr, kterým by se mohl vydat v budoucnu. Jeho remixy totiž prakticky postrádají beaty, přesto patří k tomu nejlepšímu, co tenhle hudebník skrývající se pod rouškou anonymity dosud udělal.
Remixová verze alba A Sufi and A Killer od Gonjasufiho s názvem Caliph's Tea Party nesla stále pečeť svérázného jogína, i přes někdy hodně radikální řezy přizvaných tvůrců Shlohma, Oneohtrix Point Never nebo Bibia. Mezi klubovými harcovníky vyčnívá se svými remixy Nicolas Jaar s verzemi skladeb od Niny Simone nebo Mulatu Astatkeho nebo bubeník z The xx Jamie xx, který na své sólo dráze přepracoval celé poslední album Gila Scotta-Herona pod názvem We Are New Here a perkusivně vylepšuje třeba i skladby ostrovní hitparádové senzace Adele. Kouzlu remixů podlehla i masová stylistka Lady Gaga – právě připravuje další desku předělávek svých skladeb, na které se tentokrát bude podílet i enigmatický r'n'b projekt The Weeknd.
Poměrně originálně se ke konceptu remixu postavil Daniel Snaith, kterého veřejnost zná pod jménem Caribou. Ten vyhlásil otevřenou soutěž o nejlepší remixovou verzi svého skvělého tracku Sun z loňské desky Swim. Na svoje stránky dal všem zájemcům k dispozici ke stažení jednotlivé audio stopy a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat – vyhrál producent vystupující pod jménem Altrice a jeho remix se objevil na desce vedle takových jmen jako třeba Junior Boys, Gold Panda nebo Fuck Buttons. Caribou má k remixům blízko dlouhodobě, přepracovával třeba skladby kytarové kapely Oh No Ono nebo Radiohead, remixoval ale také britského producenta Kierena Hebdena, který vystupuje jako Four Tet. Právě Four Tet je dlouhodobě považovaný za jednoho z nejaktivnějších remixérů vůbec a tuhle reputaci získal třeba remixováním Aphexe Twina, Radiohead nebo Bonobo. Všechny jeho zásadní přepracování jsou ke slyšení na kompilačním albu Remixes z roku 2006.
Zatím posledním adeptem na nejpovedenější předělávkové album letošního roku je deska Without You – remixové pokračování oslnivého debutu Waiting For You z dubové dílny King Midas Sound. Zádumčivé skladby od Kevina Martina alias The Bug, trinidadského básníka Rogera Robinsona a japonské zpěvačky Kiki Hitomi se dostaly do tvůrčích rukou rozmanité skupiny současných tvůrců – na desce tak vedle sebe stojí třeba beatové hodinářství Flying Lotuse v tracku Lost, sonický krasohled brooklynských Gang Gang Dance v Earth A Kill Ya, vokální předělávka Say Somethin' od Joela Forda z Tigercity nebo dubstepový opus Meltdown v podání Kode9, na jehož labelu Hyperdub ostatně album vyšlo. Vrcholem desky je však bezesporu atmosférická reverze tracku Goodbye Girl od Kueda – tento producentský král Midas svým zlatým dotekem přetavil pomalu plynoucí předlohu v hutnou beatovou katarzi, která v mnoha ohledech samotný originál předčí. A tak by měl dobrý remix vypadat.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
