Kulturní centra na nádražích, bydlení ve vodárně. Nejlépe konvertované objekty mění okolí
Výstava v pražské Galerii Jaroslava Fragnera nazvaná Industriální topografie ukazuje soukromé byty přestavěné z dieselové elektrárny nebo vodárenské věže i kulturní centra vzniklá ve starých továrnách, která proměňují celé své okolí. Kromě jednačtyřiceti příkladů úspěšných konverzí průmyslových objektů připomíná sedm míst, na jejichž proměnu tlačí veřejnost, zatím se ji ale nepodařilo dotáhnout do konce.
„Nákladové nádraží Žižkov. Kdybych dnes hovořil o tom, že by mělo být ohrožené nebo že by někdo pochyboval o jeho hodnotách, už by to bylo jen zbytečné přesvědčování. Před dvěma lety to tak nebylo, ale díky všem akcím a publicitě dnes není pochyb o tom, že s tímto výjimečným funkcionalistickým průmyslovým areálem je nutné počítat,“ komentuje optimisticky asi nejznámější otevřený případ kurátor výstavy Benjamin Fragner z Výzkumného centra průmyslového dědictví.
Kromě pražského nádraží je za plechovou ohradou ve středu místnosti umístěných 6 dalších panelů, každý z nich popisuje genezi konkrétního dočasně využívaného prostoru a podává zprávu o momentální fázi místa.
Kulturní sportovna v drážním skladišti na pražské Radlické je od počátku určena k demolici, italský vlastník budovy ji během několika let plánuje zbořit a postavit tu šestipatrovou administrativní budovu. Do té doby se tu sportuje, hraje divadlo nebo promítají filmy. Kolora v Semilech ožila v minulosti díky studentům DAMU alespoň na chvíli divadelním festivalem, v případě pardubických Gočárových mlýnů je místními vyvíjen „kreativní tlak“. Poprvé po sto letech existence se mlýny na zkoušku otevřely pro veřejnost před dvěma lety na Den architektury.
„Tyhle akce jsou tady navštěvované maximálně padesáti lidmi, v tu chvíli jsme tak zjistili sílu toho magnetu: najednou přišlo 500 lidí. Koukali jsme, že máme plné náměstí, což tady zvládnou jenom hokejisti,“ řekl Radiu Wave architekt Ondřej Teplý. Nový starosta Pardubic Martin Charvát nedávno souhlasil se záměrem odkoupit výjimečnou stavbu pro město, mlýny tak dostávají naději, že v jejich útrobách vznikne něco podobného jako v ostravském dole Hlubina, ve kterém by nová kreativní čtvrť měla zahájit provoz už začátkem nového roku. „Bude to ulice, do které přijdete a zažijete od kultury přes umění po nějakou zábavu a zase jdete dál,“ definoval novou Hlubinu David Pacult, jeden z hlavních postav týmu Provoz. Smyslem je v pěti budovách za branou dolu vytvořit ideální podhoubí pro každého, kdo chce začít s uměním nebo jakýmkoliv řemeslem. V obřím areálu z poloviny 19. století bude místo i na denní a noční klub, kavárnu, rezidenční prostory pro zahraniční umělce, workshopy i festivaly.
Kousek za Prahou ve Vraném nad Vltavou začala svépomocí oživovat areál bývalé papírny skupina umělců okolo nakladatele a kritika Ivana Mečla, který tu chce zřídit alternativu k Národní galerii. Pro Brňáky začala úlohu kulturního prostoru plnit v poslední době stará drážní hala u hlavního nádraží přezdívaná Malá Amerika. „Dneska je to místo pro kulturní aktivity už definované, ten veřejný zájem by mohl zajistit, že ten prostor nezanikne,“ říká Fragner. Oddíl výstavy o projektech s otevřeným koncem původně neměl být její součástí. Nakonec tým Výzkumného centra průmyslového dědictví nedokončené projekty zařadil navzdory tomu, že pointa zbytku výstavy je jiná. V těchto případech se nejedná o proměněnou architekturu, ale o spontánní práci lidí, kteří se místa snaží využít a zachránit.
„Vybírali jsme projekty, které po architektonické stránce mají cosi, čím mohou oslovit současnou tvorbu. Výběr je dělaný podle toho, do jaké míry ty příklady spadají do současných tendencí v architektuře, jde o konfrontaci tématu a současného architektonické myšlení,“ vysvětluje Fragner. Výstava konverze rozděluje do čtyř částí nebo, jak říká kurátor, spíše shluků podle hlavní motivace, se kterou investor a architekti nově využitých objektů ke konverzím přistupovali. Různé motivace jsou definované slovy užitnost, otevřenost, prodejnost a obytnost.
Mezi objekty konvertované podle hesla užitnost patří řada nových kancelářských budov nebo firemních sídel, například Palác Křižík na pražském Smíchově. V sekci prodejnost se objevují konverze, které zároveň fungují jako stylová reklamní návěstidla. „Ať už je to v té rovině velikášského komerčního cíle, jako je přestavba pivovaru na obchodní centra, nebo drobná realizace, jako je využití železničního skladu na nádražní hospodu,“ komentuje Fragner Společenské a obchodní centrum Breda & Weinstein v Opavě a nádražku v Nižboru. Soubor obytnost ukazuje bydlení vzniklé z bývalé dieselové elektrárny v Lysicích nebo z olovnického pivovaru.
„Nejlíp vycházejí ty realizace, které otevřou celou dosud nevyužívanou část města, neoživují jenom ty konkrétní objekty, ale celé prostranství, mění celý společenský život. Jsou to nejlepší příklady, co tu máme, mnohé z nich se staly oblíbenými tématy pro veřejnost i média,“ říká Fragner. Patří mezi ně pražský DOX, ostravské Trojhalí Karolina, oblast Dolních Vítkovic, plzeňská Papírna i Depo 2015 nebo ústecká Armaturka. Právě do této sekce by v budoucnu mohly patřit i nedokončené projekty Nákladového nádraží Žižkov nebo pardubických Gočárových mlýnů.
Benjamin Fragner věří, že konverze starých továren u nás nejsou jen dočasně v módě, ale že jde podobně jako v jiných evropských zemích o silný, dlouhodobý a společensky prospěšný trend. Nevyužitých budov je u nás mnoho a jejich hodnota tkví i ve schopnosti uchovávat paměť míst a posilovat historickou kontinuitu. „Módy přicházejí a odcházejí a já jsem přesvědčen, že tady se jedná o závažnější téma, než že to zrovna letí. Potvrdilo se to kolem jedné části tohoto tématu – využití průmyslových staveb pro loftové bydlení – tohle se stalo módou, která sklouzla do komercionalizace. To, co se stane módou, nedodrží ducha původního, překlopí se to jinam, ze staveb zbydou třeba jen obvodové zdi a jakási nápodoba staré atmosféry. V Praze tak dopadla bývalá lisovna řepkového oleje v Karlíně.“ Podle Fragnera si jeho tým při výzkumu uvědomil a potvrdil i to, že deset let staré české novostavby zestárly víc než deset let staré konverze.
Kulturní centra ve starých průmyslových objektech vznikají po celé Evropě, v České republice jim často brání nejrůznější důvody. Výzkumné centrum průmyslového dědictví vydalo před pěti lety bilanci mizející průmyslové éry pod názvem Co jsme si zbořili, která se věnuje stavbám nenávratně zničeným mezi lety 1999 a 2009. Od té doby zmizely další továrny a sklady a mnoho dalších je na odpis. Často tak končí budovy, které dlouho definovaly identitu celého okolí a víc by městům prospěly naplněné novým aktuálním obsahem. „Komplikovaná situace je všude, u nás je to ještě složitější proto, že těch objektů je velmi mnoho a klekaly si velmi rychle, především v období 90. let. S tím souvisí třetí problém – industriální stavby se staly nástrojem spekulace a často existují bez jasných vlastnických vztahů,“ vysvětluje Fragner. „Často jsou zástavou u banky na řadu let nebo vůbec nemůžeme dohledat, čí jsou.“ Podle Fragnera je třeba hledat motivaci, proč se i přes zdánlivě obtížně řešitelné problémy do resuscitování starých průmyslových objektů pouštět: „Motivace se u nás probouzí obtížně. I proto, že často neexistují konkrétní vlastníci budov, kteří by ji mohli projevit.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
