Kvér: O filipínském pridu, na konferenci o sexualitách a o bisexualitě

23. září jste mohli oslavit den bisexuality. U té příležitosti jsme se zeptali dvou odborníků, jak oni bisexualitu vnímají. „V seznamu duševních poruch a nemocí žádná bisexualita neexistuje. Pokud existuje, tak je velice vzácná a znamená schopnost zamilovat se úplně stejně do příslušníků obého pohlaví. Já osobně se domnívám, že většina z těch, kteří se označují za bisexuály, jsou egodystonní homosexuálové, tzn. muži a ženy, kteří mají problém přijmout vlastní sexuální orientaci. Něco úplně jiného je bisexuální chování,“ vysvětluje sexuolog Petr Weiss v úvodu. Mladší generaci odborníků zastupuje psychiatrička Vanda Lukáčová: „Bisexualitu bych nevylučovala, lidská sexualita je pestrá, ale určitě jí není tolik jako bisexuálního chování. Aspoň jak ukazují výzkumy, hlavně ty americké, procenta bisexuálního chování jsou mnohem větší než orientace,“ dodává Lukáčová.

Ve dnech 9.–11. října probíhala na půdě Filozofické fakulty Univerzy Palackého v Olomouci konference Sexuality. Kdo se jí účastnil a co zajímavého se objevilo v programu? „Jsem rád, že naše pozvání přijaly dvě kapacity, profesor James Messerschmidt, jeden ze spoluautorů konceptu hegemonické maskulinity. James je sociolog, ale vede katedru kriminologie v USA, zabývá se spojením maskulinity s násilím a kriminalitou. Aktuálně píše knihu – porovnání mužství George Bushe a Baracka Obamy. Další přednášející, Janet McCabe, je zajímavá tím, že dělá analýzy seriálů, především těch amerických. Její příspěvek se týkal Samanthy Jones ze Sexu ve městě. Tím, jak se vyvíjí zobrazování nejdřív čtyřicátnice, potom padesátnice v seriálu, který je o sexu,“ okomentoval některé body z programu organizátor konference Zdeněk Sloboda.

Jak v roce 1994 začínal pride na Filipínách a kam se za dvacet let existence posunul? Rozhovor s Jadem Tamboonem si můžete poslechnout ve zbývající části Kvéru.