Ladislav Zedník je básník a geolog, který v nové sbírce podkopává město

„Jeden ze vstupních textů sbírky se jmenuje Podolský plavečák, protože tam to pro mě a pro kamaráda všechno začalo. Po škole jsme se vždycky chodili koupat a jednou jsme tam u zídky našli nějaké spadané kameny, všimli jsme si, že na povrchu jsou nějaké trubičky a kolečka, tak nás to zaujalo. Pak jsme zjistili, že to jsou kousky hlavonožců. Tak jsme pak vzali chlebníky a malá kladívka. Brzo nám přestalo stačit, co bylo na povrchu, začali jsme hloubit do svahu. Po dvou letech systematického poddolování jsme tam vyhloubili takovou jámu, že když pršelo, mohli jsme se tam schovat,“ vypráví Ladislav Zedník o začátcích své badatelské kariéry, která byla na chvíli pozastavena samotným ředitelem Plaveckého stadionu Podolí. Náš host se přesto stal vědcem.

A zároveň básníkem, který se v nové sbírce rozhodl zkoumat cestu mezi oběma svými povoláními, přičemž zjistil, že žádná cesta nikdy nebyla, protože mu oboje splývá. „Pokud vědec nemá představivost, tak je to jako kostra bez masa. Pokud básník není schopný nějaké logiky, tak je to zase maso bez kostí. Má-li člověk čehokoli docílit, cokoli smysluplného vymyslet, pak je potřeba obojí.“

Poslechněte si poslední Liberaturu s Ladislavem Zedníkem a dozvíte se, jak stará je Země, jaký kámen je Praha nebo co pro naši planetu znamená období antropocénu.