Lazer Viking v Czechingu 2017: Rock’n’roll je všechno, ať už to pojmenuješ jakkoliv

Písničkář a showman Jakub Kaifosz se na poměry české hudební scény vyvíjí až příliš rychle. Svým velmi osobitým způsobem surfuje historií rock’n’rollu i populární kultury a jeho tvorba i koncerty jsou přesvědčivé a strhující. Potom co se proslavil s kapelou Wild Tides, rozjel radikální karaoke s Boy Wonder & The Teen Sensations. V nedávné době, už jako charismatický i teatrální solitér Lazer Viking, vydal desku Flesh Cadillac u labelu Bigg Boss a získal za ni nominaci na cenu Apollo. V současné době pracuje na nové desce, která snad vyjde ještě letos. Pokud je vaším favoritem právě Lazer Viking, můžete pro něj hlasovat na stránkách Czechingu. 

 Jak jsi začínal s hudbou? Pamatuješ si na zásadní moment, který tě ovlivnil?
Mám to celkově posazený trochu absurdně od filmu. Když mi bylo patnáct, vyšel romantizovanej a pseudodokumentární film Na pokraji slávy (Almost Famous) a to byl moment, kdy jsem věděl, že chci o hudbě buď psát, nebo ji dělat. Mám taky hodně rád muzikály, třeba Pomádu a Hříšnej tanec. K hudbě mě ale nakonec dostal metal. Moje písničky jsou vlastně kombinace muzikálu a metalu. 

 Kdy jsi začal uvažovat o tom, že se hudbě budeš věnovat profesionálně?
O tom člověk uvažuje? Kdokoliv, kdo se hudbě nevěnuje naplno od samotného začátku, se může jít klouzat. 

 A co to v tvém případě obnáší? 
Je to tvůj život. Mám rád hudbu, tak ji poslouchám. Mám rád kytary, tak se snažím trávit svůj volnej čas tím, abych se zlepšoval a zlepšoval svůj gear a dosáhl předobrazu, kterej mám vymyšlenej. Ať už jde o skládání písniček, nebo vybavení, je to pokus-omyl a na každým omylu se naučíš to, co potřebuješ udělat. 

 Jak bys popsal svoji hudbu?
Moje hudba je rock’n’roll, proto se jmenuju Lazerovej Viking. Je to písnička od jedný grindový kapely. Text tý písničky je „Baby, this rock’n’roll / Baby, will save your soul / I am the Lazer Viking“. To je celý poselství. Rock’n’roll je a vždycky bude. Rock’n’roll je všechno, ať už to pojmenuješ jakkoliv. 

 Patříš do nějaké hudební scény?
Já myslím, že u nás hudební scény neexistujou. A nemyslím si, že bych na nějaký scéně fungovat měl. Jsem nejlepší a na to musíš bejt sám. 

 Máš své fanoušky, kteří tě následují?
No jasně. Asi tak dvacet lidí ve Znojmě. (Smích) 

 Co by podle tebe kapela měla mít, aby uspěla v zahraničí? Jaký je tvůj cíl v rámci hudebního exportu?
Kapela, která chce uspět v zahraničí, musí mít dodávku, do který se vejde. Podle velikosti auta v Česku formuješ kapelu. (Smích) Export je pro mě zajímavej z toho důvodu, že zpívám anglicky. Je pro mě těžký jako pro písničkáře nebejt slyšet. To je děsivá situace. Ale neženu se za exportem, protože bych si myslel, že na mě někde něco čeká. Všechno, co na tebe čeká, máš doma. Jenom to musíš umět využít. 

 A tvůj cíl jako písničkáře? 
Můj cíl je nepřestat pracovat. Baví mě házet si klacky pod nohy. Baví mě říct si: „Udělám album, na který vůbec nemám.“ Mám štěstí, že je kolem mě malej počet lidí, kteří jsou ochotní mi pomoct. Nemusí to dopadnout dobře, ale všichni budeme chtít, aby to bylo co nejlepší, a všichni se na tom něco naučíme. Nejsem profesionál, mám práci, kterou si vydělám na to, abych mohl mít boty, namazat si chleba paštikou nebo si jít koupit pizzu. To, co vygeneruju z hudby, otáčím zase zpátky do hudby. Přijde mi to jako logickej koloběh. 

 Co by ti nejvíce pomohlo k tomu, abys svou hudební kariéru úspěšně rozvíjel?
Skvělej PR-marketingovej tým, kterej by všechny přesvědčil o tom, že na mě všichni musí jít. A aby si lidi koupili moji desku a já mohl z toho, co mi vygeneruje, udělat další a udržel ten kolotoč v pohybu. Možná mě ale víc baví se v tom pachtit sám a zjišťovat, kde je ten limit, kdy už potřebuješ pomoct. Kdy se dostaneš ke skleněnýmu stropu, ze kterýho se padá už jen dolů. Bojím se situace, že budu dělat desky a hrát koncerty, který už nikoho nebudou zajímat. Věřím, že se tam brzo dostanu, a zajímá mě, jak se s tím porvu. Zatím je to pořád na plichtu. 

 Pamatuješ na něco, co tě jako písničkáře výrazně posunulo kupředu?
To, že jsem si uvědomil, co chci. A že jestli něco chci, tak za tím musím jít, jinak bych tam nikdy nedošel. Nevím, co je na konci, nepotřebuju to vědět. Chci jít a během toho dělat písničky.