„Myslím si, že se mi život podařil,“ říká legenda českého horolezectví ve velkém bilančním rozhovoru pro Radio Wave. A nemá tím na mysli jen své největší himálajské úspěchy.
Především od 70. let do začátku 90. let 20. století byl Josef Rakoncaj (*1951) vůdčí osobností českého lezení, autorem řady prvovýstupů v Himálaji, ale nejen tam. Jako první Čech stál na vrcholu K2, kam se po několika letech podíval znovu. Světové prvovýstupy si připsal na vrcholech Lhotse Shar, Shisha Pangma, Nanda Devi a dalších himálajských štítech. Celkem vystoupil na 8 osmitisícovek. V Evropě jako první vystoupil obtížnými cestami v zimě na Mt. Agner v Dolomitech nebo na Trollyrygen v Norsku.
Pravděpodobně vůbec nejzásadnější postava dějin českého horolezectví, řečená taky Rak nebo Sir Joseph, oslaví v dubnu letošního roku 68. narozeniny a taky už píše svou šestou knihu. Ty předcházející, které stvořil společně s Miloňem Jasanským (K2, Na hrotech zeměkoule ad.), zaznamenaly značný čtenářský ohlas a ovlivnily další generace lezců. Za některými ze svých nejzásadnějších výstupů a zážitků, ale také za způsoby lezení a uvažování se Josef Rakoncaj ohlíží v cestovatelském a outdoorovém pořadu Casablanca.
Na nejvyšší hoře světa… K2
„Na K2 jsme vystoupili pozdě odpoledne a s Agostinem de Polenzou jsme se dohodli, že nebudeme sestupovat v noci. Přečkali jsme noc odhadem 50 metrů pod vrcholem. To byla asi jedna z nejkrušnějších akcí, kterou jsem zažil. Byli jsme asi druzí nebo třetí lidé, kdo nocoval v takové výšce,“ vzpomíná Rakoncaj na svou úspěšnou účast v italské expedici na K2. Ta trvala čtyři a půl měsíce a byla logisticky nesmírně náročná. Jak připomíná, o K2 se v roce 1983 kvůli nepřesnostem v satelitním měření pořád uvažovalo také jako o možné nejvyšší hoře světa. „Vyhrabal jsem si po svých zkušenostech z Tater záhrab do sněhu a nabídl jsem i Agostinovi, ať v něm nocuje se mnou. Ale on to odmítl a nakonec nocoval asi 20 metrů ode mě jen s bundou přetaženou přes kolena… Zpětně jsem si uvědomil, jak sám je člověk v tak extrémních podmínkách a že se stará hlavně sám o sebe. Svým způsobem mi to nevadilo, že je Agostino venku. Doufal jsem hlavně, že mně se omrzliny vyhnou,“ přiznává Rakoncaj upřímně pocitové okolnosti svého legendárního výstupu.
Horolezec Marek Holeček po pětiletém dramatu zárubovskými slovy „otevírá zlatou bránu“. Vystoupil společně se Zdeňkem Hákem alpským stylem JZ stěnou na pákistánskou osmitisícovku Gašerbrum.
Nejtěžší výstup v historii československého lezení
K2 je všeobecně respektována jako nejnáročnější osmitisícovka a Josef Rakoncaj se na ni v roce 1986 vrátil a vylezl na vrchol jinou cestou. Hned v roce 1984 ale úspěšně dosáhl vrcholu Lhotse Shar, což byl osmitisícový výstup domácí expedice, který byl označovaný za dosud nejtěžší výstup v historii československého lezení. Šlo tehdy ještě o velké expedice s množstvím fixních lan, což ale plně respektují i dnešní lezci, kteří působí v malých týmech a fixní lana nepoužívají. Ta už jsou spojená hlavně s komerčními expedicemi.
Pod lavinou u Dhaulágirí
Lezeckým idolem byl pro Rakoncaje v mládí Walter Bonatti a jeho étos výběru nejtěžších možných cest. Posléze se sám stal vzorem pro mladší lezce, jak ve vysílání připomněl současný nejúspěšnější lezec Mára Holeček. Přitom jako malý kluk se Rakoncaj bál vystoupit během výletu do Prahy na ochoz Prašné brány. Bál se, že se s ním utrhne a spadne. „Měl jsem strach z výšek a myslím, že jsem měl vždy větší strach než ostatní kamarádi lezci,“ říká v Casablance. Srdce ho ale „táhlo nahoru, i když mozek někdy říkal ne“, jak připomíná ve své knize Tulákem ve větru Himálaje.
„Horolezectví ve mně vypěstovalo snahu chápat lidi kolem, tolerovat je,“ píše Josef Rakoncaj na okraj své expedice na Dhaulágirí v roce 1985. Ta skončila neúspěchem a během aklimatizačního výstupu v rámci této expedice se také Josef Rakoncaj společně se svými dvěma parťáky ocitl v lavině. „Celá utržená sněhová deska s námi sjela asi 150 metrů a najela na jakýsi skokanský můstek z ledovce, který v tom místě končil. Tam se naštěstí zastavila. Vyhrabal jsem se jako první a pár vteřin po mně i moji kamarádi Zolo Demján a Peter Božík. Těch pět vteřin ale byla věčnost. Naše první reakce byla, že jsme se hrozně smáli…,“ vypráví Josef Rakoncaj.
Neměnil bych!
„Myslím si, že se mi život podařil, nejenom lezení, ale také létání, stavění letadel – celkem jsem postavil čtyři letadla. Dělal jsem to, co jsem chtěl, a podařilo se mi prosadit své cíle,“ ohlíží se Josef Rakoncaj za svou sportovní kariérou v Casablance.
Poslechněte si celé bohaté vyprávění o Himálaji a dalších horách a o slavné éře českého a československého horolezení v Casablance s Josefem Rakoncajem.
Turista předává zodpovědnost za svoje cesty někomu jinému, rozlišuje nejslavnější světový horolezec mezi turismem a alpinismem. O knize Pád nebes, která beletristic...
Rozhovor s legendárním rakouským horolezcem, který mj. společně s Reinholdem Messnerem jako první člověk vylezl na vrchol Mt. Everestu bez kyslíku.
Špičku současného lezení si nejde představit bez Čecha Adama Ondry. Nejen o úžasném osmidenním přelezu extrémně těžké Dawn Wall v Yosemitech, ale také o „9c“ alia...
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
