Les se mi prostě přihodil, říká o své sbírce Jitka N. Srbová
Nová sbírka Jitky N. Srbové Les vyšla před pár týdny, přesto už se o ní mluví jako o jedné z nejlepších básnických knih letošního roku. „Překvapila mne, protože je to poezie na jednu stranu krásná, a na druhou stranu vyniká schopností mytizovat události všedního života a promítnout je do velké organické metafory lesa a jeho sepětí s lidským životem,“ řekl o Lese Pavel Janáček. Jitka N. Srbová se s lesem spojila tak pevně, až ji při psaní nahlížel přes rameno.
„Les se mi prostě přihodil,“ říká na úvod rozhovoru básnířka, „souvisí to s nějakou etapou života, kdy můžu trávit hodiny v lese, být tam docela ve ztišení, v přítomnosti, a vnímat. Najednou se začal objevovat. Nebylo to plánovité, ani jsem netušila, že z toho bude kniha.“ Z Lesa je nakonec básnická sbírka fascinovaná světem stínů, myceliem, kterým probíhá šepot mezi stromy. Téma, které Jitka N. Srbová otevřela, ji nakonec docela pohltilo. Les se podle ní stal spoluautorem knihy, nahlížel jí při psaní do papírů, komentoval, cestoval s básnířkou vlakem, zastavoval se v kanceláři. A ani po vydání knihy se neztišil. „Les je podle mě zvědavá bytost, která si v člověku přeje pozorného přítele. Štve ho, když v člověku není. Pak si překážejí,“ říká básnířka, když ji prosíme, aby zkusila les popsat pomocí lidských vlastností.
Les je ve sbírce Jitky N. Srbové hlavní postava, ale není to jediný způsob, jakým na něj básnířka nahlíží. Někdy les staví, jako by to bylo satelitní předměstí. „Nové děti se popelí na stavbě lesa. Mají radost, ale vytrhly kabel od potoka. Potok nesvítí a je tu problém s měsícem. Měsíc už si staví soused,“ píše Srbová v knížce. Proč vlastně spojuje město a les? „Já jsem pozorovatel. Dívám se, jak lidi žijí svůj les a žijí svůj dům. Najednou mi přišlo, že lidi si skutečně staví lesy. Snažím se zapisovat stav věcí a vidím město, jak vstupuje do lesa.“
Fascinující je pro básnířku Srbovou i to, jak díky své knize začala potkávat příběhy dalších lidí, jejich lásku k lesům. „Zjišťuju, že to téma je nesmírně silné pro mnoho lidí, ale neprobírají ho, nemluví o něm tímto způsobem. Říkají: to jsme nasbírali dva košíky hřibů, to jsme šli na borůvky, urazili jsme třicet kilometrů. Jsou to takové výkonové aspekty. A najednou začnou říkat: tam ti je taková mýtina, a tam když to slunce ve tři odpoledne! Ta kniha není výkonová, není to hromadění faktu, je to o prožitku.“
Poslechněte si Liberaturu s Jitkou N. Srbovou o knize, která pravidelně rozněžňuje čtenáře milující procházky v hlubokých lesích!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
