Let It ChicaGo: Beatové blahořečení DJ Rashada

Řeč je o chicagském jukeu, který má kořeny v ghetto houseu a dlouhou dobu tvořil jednu z paralelních a tanečním mainstreamem pozapomenutých vývojových větví nejstaršího stylu elektronické taneční hudby. Společně se svým partnerem „in club crime” DJ Spinnem a producenty RP Boo a Traxmanem (kteří pilovali svou verzi jukeu nezávisle na jiné straně Chicaga) dokázal DJ Rashad přetvořit původně čistě funkční styl pro footwurkové taneční battles v podzemních garážích a tělocvičnách v eklektický proud hyper-rychlých beatů čerpající z bohaté historie chicagské taneční hudby i nejnovější klubové vědy.

Juke se širšímu světovému publiku poprvé představil na kompilaci Bangs & Works na kultovním labelu Planet Mu. Od té doby stihnul infiltrovat hudební repertoár velké části klubových producentů z obou stran oceánu. Více než kde jinde však právě zde platila reklamní floskule, že „nejlepší je originál.” To předvedl DJ Rashad zejména na svých dvou EP a albu Double Cup, které vyšly vloni na labelu Hyperdub. Jeho šéfovi Kode9 dokázal DJ Rashad svou tvorbou úplně revidovat dosavadní klubový slovník – a lehkost a přirozenost, s jakou dokázal skloubit nekompromisní beatovou palbu s povznášejícími ozvuky soulové a R&B/hiphopové minulosti a prolnout US a UK postupy, začal rezonovat napříč celým světem současné klubové hudby.

Ten zpráva o Rashadově smrti, údajně způsobené předávkováním drogami, zasáhla až s nebývalou silou – tuším, že podobně bezprostřední vlnu sdíleného smutku a osobních konfesí v roztříštěném klubovém ekosystému jsem za dobu, co čerstvou beatovou scénu sleduji, nezaznamenal. Rashad byl pro většinu dnešních producentů vzorem a inspirací nejen co do inovativní hudby, kterou vytvářel, ale také co do životního postoje, který rezonuje i v názvu jeho domovského kolektivu/labelu Teklife – absolutní spjatosti a důvěře v prostředí, které ho zrodilo, a zároveň absence předsudků, vymezování se a ideových konfliktů pop vs. underground dneška. Pro Rashada a spol. byl klub vždycky jenom jeden – ten, ve kterém zrovna rozhýbávali parket i pánve všech lidí na něm.

Rashadův předčasný skon začal být takřka hned srovnáván s nedávným odchodem dalšího velkého (a tentokrát mnohem staršího) jména chicagské taneční scény Frankieho Knucklese. Rodině jednoho z „otců houseu” a široce respektované postavě moderní hudby kondoloval i prezident Obama s chotí. DJ Rashad, který se na pomyslné klubové výsluní prodral až nedlouho před svým odchodem, se sice oficiální soustrasti od hlavy státu zatím nedočkal, troufám si však tvrdit, že vliv jeho hudby bude svým širokým dosahem (a přesahem) v budoucnu tomu Frankieho rozhodně blízko. Oba dva chicagští pionýři totiž během svého života dělali bezelstně a bez příkras vše pro dobro světa (a) tanečního parketu.