Letní seriálový překlenovák. Na co se dívat poté, co to Westworld přehnal a Maniac ještě nezačal?

Ze seriálu Sharp Objects
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ze seriálu Sharp Objects

Westworld letos startoval velkolepě, po skvělém úvodu a chytré paralele s aktuálním skandálem Facebooku se zdálo, že dvojka skvělou první sezonu předčí. Nakonec se ale seriál rozloučil v tichosti, skoro jako by odcházel po špičkách – část lidí se po pár epizodách přestala dívat, trochu se o něm přestalo psát i mluvit. Má cenu se k němu vracet, nebo je lepší ještě před podzimní sezonou zkusit něco jiného?

Seriál z falešného „westernového městečka“ nedopadl zatím tak hrozně jako třeba Homeland, který začal jako nejzajímavější titul roku, a už koncem druhé sezony byl stejně absurdní jako jeho bipolární hrdinka v nejhorších manických fázích. Něco se ale zřejmě pokazilo. „V roce 2016 se o Westworldu mluvilo skoro tolik jako o Game of Thrones, letos publikum kvůli příliš komplexnímu vyprávění ztratilo zájem,“ píše Business Insider a dodává, že se HBO bude muset poohlédnout po jiné seriálové „dvojce“.

Zhlédnout epizodu a hledat vysvětlení, o čem vlastně byla 

Paranoia, nebo realita? Druhá sezóna seriálu Westworld předvídá budoucnost digitálního šmírování

Ze seriálu Westworld

Obří zábavní park plný hyperrealistických robotů, ve kterém si můžete dělat, co chcete. Navštěvují ho bohatí hosté, kteří si můžou dovolit tučné vstupné a roboti jim nemohou nijak ublížit. Každý, kdo hrál počítačové hry jako GTA nebo Sims, ví, že v takových chvílích se vyjeví velmi temná a pokroucená zákoutí lidské mysli. To se zdálo být hlavní téma seriálu Westworld. Jeho druhá sezóna, která právě skončila, ale ukázala, že je všechno trochu jinak.

Seriál Jonathana Nolana (bratr Christophera a spoluautor jeho nejlepších scénářů) a Lisy Joy už od začátku sklízel kritiku za to, že je moc „zamotaný“, „zahleděný do sebe“, nebo dokonce „snobský“. Komplikovaností připomínal legendární Lost, který přinesl nový, trochu praštěný způsob vnímání seriálů. Zážitek z něj týden co týden nekončil závěrečnými titulky, ale až po diskuzích s dalšími fanoušky o posledním vývoji na ostrově, kde se potulovali lední medvědi, vraždil černý kouř a z neznámých důvodů bylo třeba pravidelně mačkat tlačítko v krytu pod zemí. Bez kolektivního přemýšlení o tom, co to všechno má znamenat, by si divák musel připadat jako blázen. Díky interakci s ostatními a teoriím těch nejbystřejších si připadal jako o něco menší blázen.

Westworld went full Westworld. Never go full Westworld

Ani na Westworld se téměř nedá dívat bez načítání některých vysvětlení, v první sezoně ale prokázal, že složitý narativ neměl diváky jen povrchně fascinovat. Byla na něj chytře nabalená tradiční sci-fi dilemata o podstatě lidství, formování identity a svobodné vůli, a fungoval současně na několika rovinách jako příběh o emancipaci. Mohli jsme jej chápat jako podobenství o vzpouře všech těch, kteří jsou ve skutečném světě systematicky utlačovaní, jako metaforu pro tradici hollywoodského vypravěčství a tak dále. Park, jak ho Jonathan Nolan a Lisa Joy popsali, se zdál být dokonalým modelem pro jinotajné vyprávění téměř o čemkoliv. Autorská dvojice ale tuhle svobodu ve druhé sezoně  nezvládla a tak trochu se chytila do vlastní pasti.

Ze seriálu Westworld 2

POZOR, ODSTAVEC MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY.

„Pamatuju si, když jsme tady řešili Breaking Bad, Walking Dead nebo Hru o trůny, ale tentokrát už je to fakt mentální…,“ píše ve vláknu věnovaném seriálu na Redditu uživatel RzK. Naráží na to, že Westworld ve druhé sezoně už nebyl jen složitý, ale začal se opakovat a některé dějové linky působily jako významné jen v prvním plánu. Když v páté a šesté epizodě sledujeme příběh japonské gejši zrcadlící příběh postavy Maeve, jen zasazený do jiného světa, je těžké se u něj dojmout stejně jako u procitání dřívější bordelmamá. Scenáristické tahy, kterými nám tvůrci ukazují šíři celého falešného světa, jsou v první chvíli fascinující, dvě epizody věnované šógunům a gejšám jsou ale jen zdlouhavým opakováním triku, který už známe. Pak nám jej tvůrci pro jistotu naservírují ještě jednou, když nám svůj příběh vypráví indián Akecheta.

Nejlepší letošní seriály jsou zatím Atlanta a Westworld. Mrkněte se i na další tipy

Nejlepší letošní seriály jsou zatím Atlanta a Westworld. Mrkněte se ale i na další tipy

Nejvíc jedou sci-fi a praštěné komedie. Následující výběr se zaměřuje na nejlepší televizní seriály, které se vysílaly od začátku tohoto roku. Na co se letos díváte vy?   

Dolores a Bernard ve světě lidí

V posledních dvou epizodách dovypravují pocitově asi 200 dějových zvratů a nechávají nás tak sledovat něco, co zaklapne opět jen poté, pokud si bokem dočítáme rozhovory s tvůrci. Tentokrát u všech svých dodatečných „aha“ moc nechápeme, co zajímavého na některých zákrutech děje vlastně je. Až na to, že ve třetí sezoně budou Dolores a Bernard zkoušet štěstí ve „skutečném“ světě s normálními smrtelníky, ona jako členka exekutivy korporace Delos, on si bude muset svoji roli zřejmě ještě vybrat. Zní to šíleně, úplná ztráta času to ale není.

Zatím jediným titulem, který se z těch letošních nejspíš zapíše do seriálové historie, byla v únoru vysílaná druhá sezona Atlanty. Na co se dívat teď v létě, než začne podzimní seriálová sezona? Máme pro vás 4 tipy.

Sharp Objects: Proč se jižanské holky řežou

Ze seriálu Sharp Objects

Adaptace románu Gilian Flynn, jejíž Gone Girl byla předlohou známému filmu Davida Finchera, měla být původně taky film. Nakonec se ale projekt dostal až k nenápadné hollywoodské superstar Amy Adams, která v roli nihilistické reportérky Camille přijíždí do rodného jižanského zapadákova, aby psala o brutálních vraždách dvou místních teenagerek. Brzy po jejím příjezdu do městečka je jasné, že část zdejších nijak netouží vědět, kdo je vrah, včetně místní policie. I pro nás je to v pořadí až druhá otázka, tou hlavní záhadou je podivný vztah Camille s matkou a úloha její mladší sestry v lokálním neštěstí. Pomalá, dusivá atmosféra letního horka na americkém Jihu připomíná seriál True Detective, ke kterému Sharp Objects tvoří zajímavý protipól. Zatímco Woody Harrelson a Matthew McConaughey v nejchudším státu americké federace naráželi na nejnižší formy lidské existence, tentokrát sledujeme starou slávu amerického Jihu, jejímž tradičním vzorcům se Amy Adams a Eliza Scanlen snaží unikat.

Succession: Rodina je základ státu

Ze seriálu Succession

„Chcete zavolat svému tátovi?“ ptá se v momentě, kdy se nedaří uzavřít obchodní dohodu, zaměstnanec mediální korporace hlavního hrdiny – syna magnáta, který podnik založil a vybudoval. „Ne, nechci. Chcete VY zavolat svému tátovi? Nebo někdo jiný chce volat svému tátovi? Ne, super, tak se můžeme posunout dál.“ Seriál Succession je plný arogantních k*eténů, sebevědomých šašků a vemlouvavých lokajů – v rodině zakladatele Waystar Royco Logana Roye jde totiž především o peníze nashromážděné starým patriarchou, díky nim totiž mohou i ti největší idioti vždycky dostat další šanci. „Perfektní seriál pro období pozdního kapitalismu,“ glosuje Village Voice. Ti, co mají v oblibě britské satiry, jako je The Thick of It, poznají v dialozích sarkasmy scenáristy Jesseeho Armstronga, který teď nejčastěji odpovídá na otázku, zda seriálového magnáta psal podle Ruperta Murdocha.

Better Call Saul: Předchozí životy Heisenbergova právníka

Z třetí sezóny Better Call Saul

Seriál, který jde tempem a strukturou proti času. Co znamená být dobrý člověk a co vyžaduje být dobrý zločinec, rozebírají ve svém druhém příběhu tvůrci Breaking Bad s citlivosti i smyslem pro humor starých romanopisců. Seriálový svět postupně zalidňují postavami z podsvětí známými z období, kdy Walter White vybudoval svůj metamfetaminový monopol, hlavními hrdiny jsou tu ale stále nevyzpytatelný Jimmy (pozdější Saul) a stoický bývalý policajt Mike. Právě on jako by svým děsivým klidem a rozvážnou pomalostí udával seriálu tempo. Tvůrci nás staromilsky nechávají 50 minut sledovat jednání postav, jejichž motivace nám často dovolí pochopit až v poslední scéně, kdy do sebe s ironickou pointou všechno zaklapne. Jako bychom sledovali padesátiminutové anekdoty. Dostojevskij by se díval.

Wellington Paranormal: Kriminálka Nový Zéland

Ze seriálu Wellington Paranormal

Taika Waititi, režisér nejvtipnějšího superhrdinského filmu Thor: Ragnarok, momentálně stříhá v Praze natáčený snímek, ve kterém je imaginárním přítelem malému chlapci Adolf Hitler, a současně se na Novém Zélandu vysílá jeho kriminální sitcom Wellington Paranormal. Vystřílel v něm už podruhé dávku vtipů o upírech, vlkodlacích a zombících obývajících Nový Zéland a nenápadně vmísených mezi smrtelné obyvatelstvo. Parodie na reality shows o policistech je postavená na výjezdech speciální paranormální jednotky složené z důstojníka Minoguea a důstojnice O’Leary, kteří satanem posedlé teenagery pronásledují s věcností a zdvořilostí místních vidláků. Prequelem je Waititiho kultovní filmová komedie What Do We Do in the Shadows o upírech, kteří na Zélandu přežívají už několik století, dnes si své oběti nacházejí mezi fastfoodovými restauracemi na hlavní třídě, v hip barech nebo na Tinderu.

A na podzim?

Zmiňovaný Maniac, chystaný seriál režiséra C. J. Fukunagy (True Detective, Sin Nombre), je zatím asi nejhypovanějším titulem podzimu. Je jasné, že když už studio do nového seriálu jednoho z nejtalentovanějších dnešních režisérů obsadilo Emmu Stone a Jonaha Hilla (který je teď dokonce hubený), výsledek si pohlídá. I tak to ale nutně nemusí znamenat výhru. Zatím se ví, že příběh, který IndieWire charakterizuje jako fúzi Inception a Atlasu mraků, je adaptací pár let starého norského seriálu stejného jména, Fukunagova verze však bude love story. Dva psychiatričtí pacienti se v ní budou účastnit testování nového léku, a ocitat se tak každou chvíli v jiné alternativní realitě. Zbytek podzimního seznamu si můžete projet třeba tady.

O čem je Sharp Objects a bude stát i 4. řada Better Call Saul za to? Pusťte si 4 tipy na letošní letní seriály.