Liberatura s Emilem Haklem: Povídky jsou vždycky za odměnu

28. květen 2014
Liberatura

„Povídky jsou vždycky odměna za to, že panáček vydá novelu, román či něco,“ vysvětluje Emil Hakl, proč uplynulo od jeho poslední povídkové knihy k aktuálním Hovězím kostkám tolik času – nakladatelé zkrátka povídky nevydávají moc rádi, protože se prý špatně prodávají.

„Rezignaci mi často vyčítají a hned při jednom taky to, že buď hlavní hrdina, anebo šmahem všichni jsou takzvaní lůzři neboli ztracenci,“ uvedl Hakl debatu o tom, zda jeho postavy jsou, nebo nejsou outsideři, čemuž se vehementně brání. „Vadí mi to proto, že je to zažité klišé, které evidentně přebírá jeden od druhého. Nezdá se mi, že by tam čtenář nějaké ztracence našel: vždyť to jsou vesměs lidi s vystudovanou školou, často s dobrým flekem, často se sociálním zázemím, mají rodiny, starají se o děti – a když to nedělají, tak aspoň vědí, že by to dělat měli,“ argumentuje a dodává: „Teď teda píšu novelu o úplných ztracencích, abych nabídnul srovnání.“

Celý rozhovor s Emilem Haklem o Hovězích kostkách, lůzrech a „etickém kodexu“ pro používání cizích historek si poslechněte tady:

autor: Karolína Demelová
Spustit audio