Liberatura s Emilem Haklem: Povídky jsou vždycky za odměnu
„Povídky jsou vždycky odměna za to, že panáček vydá novelu, román či něco,“ vysvětluje Emil Hakl, proč uplynulo od jeho poslední povídkové knihy k aktuálním Hovězím kostkám tolik času – nakladatelé zkrátka povídky nevydávají moc rádi, protože se prý špatně prodávají.
„Rezignaci mi často vyčítají a hned při jednom taky to, že buď hlavní hrdina, anebo šmahem všichni jsou takzvaní lůzři neboli ztracenci,“ uvedl Hakl debatu o tom, zda jeho postavy jsou, nebo nejsou outsideři, čemuž se vehementně brání. „Vadí mi to proto, že je to zažité klišé, které evidentně přebírá jeden od druhého. Nezdá se mi, že by tam čtenář nějaké ztracence našel: vždyť to jsou vesměs lidi s vystudovanou školou, často s dobrým flekem, často se sociálním zázemím, mají rodiny, starají se o děti – a když to nedělají, tak aspoň vědí, že by to dělat měli,“ argumentuje a dodává: „Teď teda píšu novelu o úplných ztracencích, abych nabídnul srovnání.“
Celý rozhovor s Emilem Haklem o Hovězích kostkách, lůzrech a „etickém kodexu“ pro používání cizích historek si poslechněte tady:
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
